Úterní večer patřil důstojným oslavám divadelního spolku Hálek a smíšeného pěveckého sboru Hlahol. Oba soubory mají už od začátku ve svém křestním listu stejný rok narození, a to 1860. Všechno se tedy na slavnostním galavečeru v nymburském Hálkově divadle točilo kolem kulatého výročí 150 let od založení obou souborů. Režisér, dramatik a herec Adolf Toman převzal na pódiu ocenění Nymburský lev 2. třídy.

Dramatický odbor závodní rady ROH
Vzpomínání na léta minulá nebylo uplakané, ale laskavé a mělo vyloudit u diváků úsměv. Záměr moderátora hálkovských vstupů Vítka Špinky se podařil.
Na pozadí pódia se na plátno promítala historie spolku doplněná fotografiemi. „V roce 1936 bylo otevřeno Hálkovo divadlo představením Lucerna Aloise Jiráska. Jedinkrát Hálkovci nedohráli svou hru v roce 1944 z důvodu hlášení náletu,“ připomněl Špinka vybraná data.
Jak si s námi novodobá historie zahrávala v době po roce 1948, naznačuje okamžitě tehdejší název souboru, v němž jméno Vítězslava Hálka nenajdete. „Jeho název zněl Dramatický odbor závodní rady ROH dílen ČSD v Nymburce,“ přeříkal celý pro dnešní generaci nesmyslný název Špinka.

Skladatel Smetana u kolébky Hlaholu
Přesně 21. srpna 1862 vystoupil na koncertu Hlaholu i velikán české hudby Bedřich Smetana. Na plátně se objevil dochovaný plakát z té doby. Smetana tedy stál v podstatě u kolébky sboru.
Hlahol slavnostně otevíral i Smetanův dům v Komenského ulici, kde dodnes zkouší.
Během večera dostali čestné poděkování za dlouholetou a obětavou činnost v oblasti sborového zpěvu například Tomáš Pergel, současný sbormistr Hlaholu, Blanka Suchánková, Jaroslava Modrochová nebo Jiří Sebera.

Dvacet repríz Nymburské rychty
Špinka si zval na jeviště několik osobností, které působily a některé ještě působí v Hálku. Jedním z nich byl i herec a režisér Miroslav Fišer. Ten komentoval fotogalerii z her, kde sám hrál. „Na toto dílo strašně rád vzpomínám, hra se jmenovala Nymburská rychta a já jsem představoval syna rychtáře. Hráli jsme ji jedenadvacektrát téměř vždy před zaplněným divadlem. Spolupracovali jsme i s Národním divadlem, odkud jsme si zapůjčili zbroj a také s Českou televizí, která nás oblékla do kostýmů,“ vzpomínal Fišer, který vystupoval ještě například v Dětech Slovače, Matce, Noci na Karlštejně, či Lucerně. Tady zářili jako hosté i známí herci Radovan Lukavský a Petr Štěpánek.

S chválou si dává načas
V jednom ze vstupů, který moderoval ten večer rozpačitý moderátor a komentátor dějin Hlaholu Jaroslav Kříž, došlo i na lakonické hlášky současného sbormistra Tomáše Pergela. Ten si podle členů smíšeného sboru prý s chválou dává opravdu načas. Pokud se tak stane, každá pochvala je pečlivě zaznamenána. „Některá místa skladby zní velmi dobře, až nezvykle,“ jmenoval jednu z nich Kříž a přidává další: „Jak si dýchnete v části ´po zahrádkách´, zabiju vás.“
Sbor je k sobě vzájemně naladěn i lidsky, proto pořádá každoroční loučení s létem na soutoku Labe s Cidlinou.

Historické setkání Berušek
Veselým a hravým bodemprogramu se stalo setkání Berušek, tedy postav z pohádky Ferda Mravenec z pera Jiřího Tepera. Ten měl za úkol seřadit Berušky podle toho, jak hrály po sobě. „Pohádku jsem napsal v roce 1979 a některé inscenace jsem neviděl. Vím ale, že první Berušku hrála Dana Lorenzová – Vaníčková a poslední Katka Šonská,“ pousmál se Teper, který v premiéře představoval postavu Brouka Pytlíka. Na jeviště byl přizván i vůbec první Ferda Mravenec, kterého ztvárnil Čestmír Řízek. V těchto místech galavečer gradoval.

Růže pro Pergela, cena pro Horčice
Překvapení čekalo po závěrečném bloku písní Hlaholu na sbormistra Tomáše Pergela v podobě růží a patrového dortu.
Dojemným okamžikem se stalo předání ocenění Ladislavu Horčicovi, dlouholetému ochotníkovi Hálku. Tomu donesli květiny do třetí řady, kde seděl.
Několikrát se vzpomnělo na duši divadla Honzu Krupičku, který prý pro nymburské divadlo dýchal a zároveň v něm i bydlel. „Měl služební byt tam, kde je dnes vchod do šatny. Vyráběl scény,“ zavzpomínal Mirek Fišer. Nemohlo se zapomenout ani na skvělého režiséra Jana Paulů.

Nadýchl jsem se u zadku prasete. Musel jsem si dát panáka!
Dlouholetý ochotník divadelního spolku Hálek Ivan Müller byl posledním hostem galavečera k 150. výročí od vzniku. A také nejvtipnějším. Vyprávěl příhodu, jak v představení Nebe na Zemi hrálo i živé prase. „Půjčili nám ho z JZD v Kostomlatech. Místní pastevec Zdeněk Kopeček ho přes týden živil a v den vystoupení mu nedával nic. Když ho ale osvětlovači nasvítili, vzedmul se seleti zadek. Najednou slyším během hry: „Nočník, dej mu nočník!“ Přiběhl jsem tedy s nočníkem a pašík vykonával na pódiu potřebu. Měl to tuhé a jezeďáci z Kostomlat se mohli potrhat smíchy. Když jsem si myslel, že je hotovo, poodešel jsem. Jenže to začalo nařídko. Já se v tu chvíli v místech zadku nadechl a myslel jsem, že omdlím. Byl jsem bledej jak křída. Dostal jsem panáka a pak ještě jednoho. Jenže m i pak z toho alkoholu úplně zdřevěněl jazyk a to je kumšt dobrat se zdárně přestávky,“ vyprávěl jedním dechem Müller.

Zpěvačky a zpěváci Hlaholu v sobě nezapřeli vtip a uspořádali během slavnostního večera módní přehlídku kostýmů, v nichž vystupovali, jak šla léta. Muži to měli dlouho snadné, vzali si prostě a jednoduše smoking, bílou košili a motýlka. Nejstarší ženské šaty byly modré, zdobené na hrudi bílou hedvábnou květinou. „Úbor evokující schůzi ROH,“ komentoval moderátor Kříž. Dalším modelem pro ženy se staly bílá halenka a černá sukně, muži smoking. S nástupem sbormistryně Modrochové nastoupily dlouhé elegantní řízy. Co myslíte, že nosili muži? Zpěvačky Hlaholu se pak oblékly do různobarevných halenek, nebo do bílých košil s moderními šálami. Muži zažívají v tomto období radikální změnu. Nosí černé košile s bílým motýlkem.