Umělecký sklář Jiří Haidl je jedním ze dvou umělců, kteří ode dneška vystavují ve Vlastivědném muzeu v Nymburce.

Jste umělecký sklář. Jak se člověk k takové práci dostane?

Více než umělecký sklář se cítím jako člověk, který ctí staré řemeslo a dodnes se mi tají dech nad umem našich předchůdců z lesních skláren.

Moje cesta ke sklářské peci začala tím, že jsem si místo studia na gymnáziu, kam jsem směřoval, mohl vybrat učební obor huťáka nebo kominíka. I když je určitě hezké nosit lidem štěstí, vybral jsem si huťáka a po vyučení jsem vystudoval střední sklářskou průmyslovku v Novém Boru. Velmi silně mě oslovilo historické, takzvané lesní sklo. Před čtrnácti lety jsem si založil vlastní sklárnu a jsem rád, že střepy, které se vykopou, v naší huti opět v plné kráse ožijí.

Pracujete na replikách historického skla, které bylo nalezeno v Nymburce. Jak dáváte dohromady celý obraz jedné sklenice, od které se našly třeba jen střepy?

Přestože tvoříme skla pro zahraniční muzea a galerie, hledáme sami cesty, jak oživit zašlou slávu českých středověkých lesních skláren. Proto jsem rád využil publikovaných archeologických nálezů, například v Nymburce, abych nafoukal velmi krásná renesanční skla, která je možné spatřit nyní na výstavě v nymburském muzeu. Samozřejmě se málokdy najde celý neporušený kus, ale existují zákonitosti, podle kterých lze vykonstruovat celý tvar.

Jak vypadá pracovní postup než vznikne taková sklenice?

Na základě archeologického nákresu si zpracuji vlastní dokumentaci, podle které se rozhodnu, zda nechám vyrobit dřevěnou formu, či se pustím do výroby tak zvaně z volné ruky. Potom přijde vlastní realizace poháru či číše přímo u sklářské pece.

Jak dlouho trvá výroba?

Nejdéle trvá přijít na to, jak vyrobit první kus a to může trvat i roky…

Kde ty všechny nádhery vznikají?

Jak se lesní sklo vyrábí, můžete vidět na naší huti ve Svojkově u Nového Boru.