Výtečný kytarista Sammy Vomáčka (narozen v roce 1946 jako Jiří) koncertoval v neděli večer v proskleném atriu restaurace Katovna. Po nepříliš vydařeném koncertě na Cejpovně to mohla být pro Vomáčku, žijícího od sedmdesátých let minulého století v Německu, jistá satisfakce.

Večer pojal Sammy Vomáčka jako průřez všemi styly, které ovládá, od swingu, ragtime, blues až k jazzovým standardům. Popravdě se některé styly prolínají a tak koncert nepůsobil jako nějak zvlášť rozčleněný do hudebních škatulek. „Já jsem zažil ve Staré Boleslavi ještě swingové odpolední čaje. Ale my byli tehdy ti dlouhovlasí bigbíťáci a zkoušeli po garážích," zanesl posluchače do své muzikantské mladosti chlapík, v mnohém připomínající legendárního písničkáře protestsongů Karla Kryla. Svým vzrůstem, knírkem, jistou zarputilostí, vestičkou, a třeba také životem v Německu.

Brzy došlo na blues, které Vomáčka okomentoval takto: „Když člověk hraje na akustickou kytaru, k blues se prostě musí dostat. To se nedá nic dělat," utvrdil spokojené návštěvníky v tom, že tři akordy přeci zvládne každý. A připomněl, že centrální téma textů bluesových písní je problém muž versus žena. Tady si můžeme dát klidně rovnítko: blues rovná se náš život.

Manažer Slávek Jíša, který Sammyho do Nymburka doprovázel, nabízel dvě CD z jeho produkce: starší Easy Rider a aktuální Ragtime Blues & Jazz Guitar. Na něm najdeme například Steedy Rollin Man od Roberta Johnsona, od něhož hrál několik skladeb nebo vlastní song Blues For Karin.

Sammy byl v neděli trochu víc upovídaný, ale rozdělil své vystoupení na dvě části, tak to ani nevadilo. Zároveň – kromě svých sólových vystoupení – v tyto dny jede turné po Čechách se svým jazzovým triem.

„Není nic lepšího než mikrofon, snímače zvuk jenom zmrví," vzdal hold čisté kytarové hře se svými prstýnky na ruce.

Vzpomněl na geniálního kytaristu Djanga Reinhardta, který i přes handicap ochrnutých prstů hrál na kytaru jakoby se nechumelilo. Chvílemi takhle „beze sněhu" hrál i samotný Vomáčka.