Můžete nám program pro mládež Edie v kostce představit?

Program vznikl v roce 1956 v Británii. Je to plnění čtyř disciplín: sportovní, dovednostní, takzvaná služba a expedice. Pak záleží na období, v kterém program plníte. Na zlatého Edieho musíte plnit každou disciplínu rok. Účastnit se mohou mladí od 14 do 25 let.

Co konkrétně jste si vybrala?

Když jsme se s kamarádem dozvěděli o cenách, říkali jsme si, jak je to pro nás pohodové a přirozené. Většinu činností jsem vlastně provozovala normálně. Měla jsem na konci základky problémy s kolenem a Edie mě vlastně zase dostal zpět na hřiště. Miluji volejbal, v současné době hraju závodně za SK PB Nymburk. Dávala jsem si sama pro sebe úkoly, kolikrát dám skákavé smečované podání a podobně. Důležité je, abyste se v té které disciplíně očividně zlepšili.

Je služba nejtěžším úkolem?

Asi nejtěžší je, můžete pomáhat starým nebo handicapovaným lidem, ale i jinak. Kamarádky třeba v knihovně přeštítkovávaly knihy. Já jsem pracovala jako administrativní síla v Domě dětí Symfonie a jsem tam doteď. Pořádali jsme pořady pro děti, třeba diskotéky nebo karnevaly. Snažila jsem se v domě zavést informační centrum.

Co jste si vybrala za dovednost?

Já to mám takto: všechno, co dělám, mě baví. To je odrazový můstek a tím to bylo pro mě možná jednodušší. Jako dovednost jsem si vybrala novinařinu. V domě dětí jsme vydávali časopis Vrkoč. Psala jsem třeba úvahy, kulturní recenze, lokální poděbradské reakce a pozvánky. Měla jsem tam jednou i politický fejeton. Bylo to před loňskými volbami do parlamentu. Hlavní myšlenka spočívala v tom, že se politici drží svého místa, i když dělají hrozné boty. Slušný člověk by okamžitě odešel. Pak jsem ještě rok strávila s poděbradskými ochotníky, kde jsem hrála dvojroli ve hře Lumpaci Vagabundus.

Kam jste vyrazili v rámci expedice?

S dalšími pěti, co plnili Edíky, jsme vyrazili na Šumavu do Boubína. Protože s náma byli i studenti, kterým ještě nebylo 18 let, jel s námi vedoucí. Aktivně ale do expedice nezasahuje. Ve vesničce Lenora jsme pekli housky, tam je u silnice normálně pec. Pak jsme šli na boubínskou rozhlednu. V propozicích je, že musíme strávit čtyři dny v přírodě a spát pod stanem. Museli jsme si vést deník, co jsme dělali, vařili, kam jsme šli. Na lihovém vařiči jsme si vařili nudle s pórkem. Chutnali nám. Výpravu s námi absolvovali například Beáta Vymazalová nebo Tomáš Feist. Expedice je taková třešnička na dortu.

Měla jsi splněno. Jak se úkoly kontrolují?

Máme průkazku, kde vedoucí nebo trenéři zapisují pokroky v disciplínách. Když jsem měla hotovo, donesla jsem ji mé vedoucí Evě Píšové z domu dětí a tím jsem tuto zdokonalovací soutěž ukončila. Na zlato ještě musí student někam jet za konkrétním účelem a sžít se s cizí partou.

Kam jste se jela sžívat?

Nakonec na lyžařský instruktorský kurz do slovenského Ružomberoku. Jde o sjezdové lyžování. Po týdnu jsme dělali zkoušky ze cviků, které musíme ukazovat dětem.

Jak proběhl slavnostní ceremoniál?

Diplom jsme dostali na anglické ambasádě v listopadu loňského roku. Jela celá poděbradská parta, oceněno bylo 23 studentů. Nyní v dubnu jsme v domě dětí měli malou slavnost pro rodiče a přátele. Dostali jsme zelená trička s oranžovým logem soutěže. Trička jsou poděbradskou specialitou. Po oficiálním programu jsme připravili ochutnávku ze švédských stolů. Hlavním tahákem byly utopenci.

Co Vám plnění úkolů Edie dalo?

Seznámila jsem se se spoustou zajímavých lidí. Baví mě práce s nimi. Edie se neplní kvůli diplomu. Sama jsem teď vedoucí Edie, takže za mnou chodí patnáctiletí a já jim můžu poradit, jakou si třeba vybrat službu.

A vedoucí poděbradských Edie?

Eva Píšová je senzační. Od začátku programu se s námi bavila jako s rovnými, i když nám bylo tehdy 14 let. Kdykoliv poradila, pomohla s nějakým problémem. To se mi líbilo.

Ediemu jste tedy zůstala věrná?

Ano, jako vedoucí se snažím ceny propagovat a posílat dál. Soutěž plní ve více než stovce zemí světa, jen se v různých krajích jinak jmenuje. Plnění je ale podobné. Takovou základní myšlenkou programu je citát Jsi víc než si myslíš. Opravdu nejde o diplom, ale o to něco dokázat, hlavně sobě.

RADKA KREJČÍKOVÁ se narodila 6. března 1988 v Městci Králové.
Na snímku Krejčíková vpravo spolu s Beátou Vymazalovou při předávání cen v Domě dětí Symfonie. Od dětství žije v Poděbradech. Studuje na zdejším gymnáziu a má těsně před maturitou. Čekají ji přijímačky na vysoké školy. Zkusit chce práva a historii. Je držitelkou zlaté Ceny vévody z Edinburghu. Tři roky plnila úkoly, které soutěž vyžaduje.