Boudník z Lysé cítí alespoň jisté ztotožnění a spokojenost. Za sebou má nějaké společné výstavy. První vlastní otevřel v pátek v prostorách kinoklubu Luft v Lysé, kde studuje grafický design v ulici Na Stržišti. Martine, slyšíte zvonit ta slova: Na Str - žiš - ti? Viděl bych to na pořádnou grafiku.

Jakou technikou nejraději pracujete a vytváříte grafiky?

Nejradši mám techniku leptu a odvozené techniky, docela jsem se v tom našel. Mám rád i jiné hlubotiskové techniky. A kresbu miluju vůbec. Myslím, že černobílé vyjadřování je pro mě naprosto přirozená věc, a barva? Ne že bych jí nepřišel na chuť, ale myslím, že to musí být v člověku, cit, a všechno. Já si myslím, že mi nebylo dáno, nebo o tom nevím. Jsem na začátku, nevím, kam mě tohle zavede, a myslím, že s přístupem, jaký mám, tak na začátku vždycky budu, za což jsem rád. Taky nejradši pracuju takovou technikou, že dělam jednu věc, a naplno. Nerad rozdělávám víc věcí. Někdy se tomu nevyhnu a pak to podle toho vypadá.

Jsou témata, která se ve vašich grafikách opakují, nebo je to poslané na náhodu?

Jasně, opakují, docela často se opakují motivy takového „stvoření něčeho, z něčeho“, takové proudy energie. Takový prvek, který mi do grafik sám leze. Ale vždycky pracuju s náhodou, intuicí. Vlasně nikdy jsem nevytvořil grafiku konceptuálně, že bych vlastně na desku kopíroval připravenou kresbu, ale hodně s tím bojuju. Učitel mi třeba říká, že si to mám víc promyslet, alespoň ze začátku. Ryju z voleje, protože jsem asi líný, ale také protože prostě z voleje přemýšlím, a obrazy v hlavě jsou také z voleje.

Grafika není zrovna model, který by frčel. Co vás na ní přitahuje?

Možná právě to mě přitahuje. Přijde mi jako technika dost neprobádaná, a každý, kdo se jí snaží poznat, najde vždycky další nové možnosti. Také ta intuice, ta náhoda. Vlastně skoro vždycky vznikne něco nečekaného, celý proces nemůžete mít prostě pod kontrolou, takže se vám tam připlete něco, co sám nechcete. A nakonec ještě jedna věc. Když máte desku hotovou a se zatřenou barvou jí projíždíte lisem… Tluče mi srdce jako splašené zvědavostí. A když se všechno povede, tak je to takový pocit, jako když něco zdoláte nebo přemůžete.

Tuším za tím chuť poprat se s tou představou a nedostat to zadarmo. Je to tak?

Přesně tak! Hele, tohle jen tak nepřechytračíte nějakýma vychytávkama, je to stará poctivá ruční práce. Chce to čas a lásku, než máte čistý výtisk. Daleko víc si toho vážíte, pamatujete, a je to hlavně daleko krásnější, než třeba tisk obrázku z počítače. Další věc je ta, že bych byl nerad, hodně nerad, kdyby jednou tohle nikdo nedělal, kdyby to úplně zmizelo.

Kromě grafik se zabýváte jakým prostředkem vyjadřování v umění?

Dost hodně dělám kresbu, vlastně mám osahaných docela hodně technik. Také maluju, mám to rád. V létě dost modeluju z hlíny , je to něco úplně jiného, a všechny tyto věci si pomáhají navzájem. Když modelujete, najednou pak daleko líp vidíte prostor, kresbu.. a tak. Chtěl bych časem udělat nějakou věc, akci, s lidma, se skupinama, ještě nevím přesně. A chtěl bych udělat velikou sochu, co nosím v hlavě.

Měl jste už nějakou výstavu?

Měl jsem nějaké společné výstavy s kamarády. Realizoval jsem několik webovek a plakátů. Úspěšně jsem se zúčastnil i soutěže na logo firmy.

Studujete grafický design na škole v Lysé. Co vás na studiu baví?

Baví mě prostě jako škola, ten náš kolektiv, a ty možnosti, prostory. A možnost dělat, na co si jen vzpomenu. Myslím, že už nikdy si nebudu moct vyzkoušet všechny věci, co tady. Také mě baví ti různí lidé, různé přístupy učitelů a personálu. Hodně sem také rád za to, že mě škola udržuje psychicky naživu. Prostě já nechodit do školy, tak zlenivím jako prase (smích).

Čím vás okouzlila Lysá, případně jiná místa na Nymbursku?

Lysá je krásné město, i Nymburk a třeba Poděbrady. Nemám ta místa moc probádaná, ale jednou si to všechno prolezu. Mám asi nejradši zámecký park v Lysé, ale ten s těmi stromy, ne ten, kde je lidsky upravené vodorovné křoví. Zbožňuju staré stromy a letní kino, rostou tam prapodivné kytky a furt tam běhají veverky. V Nymburce zase miluju řeku, mam rád vodu, hladinu, i to pod ní. Jednou chci mít barák někde blízko vody a nejlíp v lese.

Promítají se do vašeho výtvarna i sny? Berete je vážně nebo se tím nezabýváte?

O sny se zajímám hlavně poslední dobou dost vehementně. Zapisuju si je hned, jak ráno otevřu oči. Teda pokud na to nejsem zrovna líný. Snažím se co nejvíc si vybavit ty světy a nadpřirozený věci, to by prostě sám od sebe nikdo nikdy nevymyslel, hlavně ty situace! Beru to jako vážnou věc, součást všeho, a obrovský zdroj inspirace. Hlavně tím, jak jsou těžko zapamatovatelné, a musíte si je domyslet, to prolnutí dvou světů.

Možná jste byl teď poprvé volit. Co říkáte výsledku voleb, zajímá vás politika?

Jo, udělaly mi radost ty novější politické strany, třeba jak v Praze vyhrála Topka. Vůbec měly celkem dost procent strany, co mi jsou sympatické. Ale z politiky si těžkou hlavu nedělam, řeším to vždycky před volbama. Jsem také rád, že Paroubek rezignoval. Nechápu, proč nezakážou Dělnickou stranu a komunisty, vždyť je to prostě určité riziko, které náš stát dobrovolně podstupuje, což mi hlava nebere, ale budiž. Radši se budu koukat, jak se doma perou kočky, než na politické kecy.

Máte nějaké malíře, výtvarníky jako své vzory?

Vzory ne, spíš malíře a grafiky, které mám rád. Nejvíc jsem měl vždycky rád Pabla Picassa, hlavně jeho ranné období, obrazy harlekýnů a artistek. Také jeho modré depresivní období. Mám rád Goyu, jeho grafiky a jen málo obrazů. Goya byl například politikou hodně ovlivněný. Skvělé jsou malby Jana Vermeera, Diega Velazqueze, Rembrandta, grafiky Hollara! Z novějších a současných autorů mám také oblíbence, ale spíš než jména mám třeba oblíbené jednotlivé obrazy, grafiky.

Líbí se vám Vladimír Boudník? Co si myslíte o jeho tvorbě na ulici?

Jasně, toho mám moc rád, dost jsem jeden čas nedělal nic jiného, než obdivoval jeho grafiky. Byl jsem i na výstavě a chodil jsem tam pak skoro každý týden. Ty jeho akce v ulicích, kde na těch skvrnách a oprýskaných omítkách ukazuje, jak a co je vlastně ten explosionalizmus mi přišly jako správná cesta. Jako prostě proč ne, já hledám své obrazy ve snech a někde v mysli, kde se všechno odehrává uplně náhodou, Boudník je hledal na ulici, v omítce. Proč taky dělat něco přechytralého, do puntíku promyšleného, že jo. Od Boudníka mám nejradši aktivní techniku a strukturální grafiky, to mě fakt bere.

Máte nějaký nesplněný sen?

Mám takový sen dostat se na vysokou školu se zaměřenim, jaké bych chtěl. Dál bych chtěl studovat grafiku a nebo malířství, sochaření, také architekturu. Prostě vůbec nevypadnout z tempa, nepřestat mít tu tělesnou potřebu něco vytvářet. Pak bych taky chtěl, aby se od základů něco změnilo ve světě, s tím různým stavěním. Aby fungovalo něco víc na ochranu přírody, než jen vláda. Vždyť lidi si na polích postaví sklad, který má iks kilometrů čtverečních, ale knihovnu od Kaplického nepostaví? Tenhle systém chování se ke krajině jako k děvce, jak to řekla jedna kámoška, mě fakt šokuje a hodně trápí. Kdo si co neurve, to nemá. A když máte peníze, můžete si postavit cokoliv, hlavně, že je to prakticky užitečný.

MARTIN BOHM se narodil 2. července 1991 ve Slaném, kde žije. Studuje třetím rokem obor grafický design na Střední škole oděvního a grafického designu v Lysé nad Labem. Zajímají ho klasické techniky grafiky, jako například druhy leptu a hlubotisky. Vyhrál dvě soutěže na logo firmy, realizoval několik webových stránek a navrhuje plakáty. Má rád květiny, rád se o ně a zeleninu stará na chatě i doma. "Nejradši ze všeho mám ale kočky. Mám jich doma hodně, vlastně ani nevím kolik, asi šest," napočítá s úsměvem výtvarník Bohm. Od pátku 5. června vystavuje v lyském kinoklubu Luft grafické práce a kresby.