Beneš: Když hrajeme turné, vybírám si dovolenou

Tu tvoří bývalí členové Nerezu Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský. Popovídali jsme si s Vítkem o nové desce Neřež s názvem Kolektivní vina. Došlo i na jiné otázky, dokreslující jeho hudební osobnost.

Skončil jste v United Flavour. Od kdy hrajete s Neřež?
Intenzivně hraju s Neřež od září loňského roku, ale už předtím jsem s nimi hrával.

Proč jste odešel od zavedených a stále více populárnějších United Flavour?
Tam to bylo komplikované, my jsme celý loňský rok vlastně nehráli, protože se natáčela deska. Byl jsem rok bez práce. Do toho přišel Zdeněk Vřešťál, abych s ním šel dělat muziku k filmu Román pro muže. Na tom jsem strávil pět měsíců práce, ve filmu mám asi čtyřicet procent muziky. Pak z toho vyplynulo, že by bylo fajn, kdybych hrál s Neřež.

Stále správcujete na úřadu práce?
Správcuju. Myslím, že je dobré mít práci a k tomu hrát. Ono to zase s tím hraním není tak velké. Absolvovali jsme s Neřež turné na Slovensku, kde chodilo před dvěma lety 400 lidí, teď jich chodila tak stovka.

Jak se vám líbilo na Slovensku?
No oni jezdí často. Bylo to dvakrát po týdnu za měsíc. V práci si vybírám vždycky dovolenou. Já to tak dělám, na tu normální odpočinkovou se skoro nedostanu.

Jaké to je hrát v Neřež s takovými muzikanty, kteří tvořili základ Nerez ještě ze Zuzanou Navarovou?
Tak já jsem Zuzku neznal. Samozřejmě jsem znal její tvorbu s Nerez i se skupinou KOA. Já to beru hlavně podle lidí. Řídím se podle toho, jestli mě to s nimi baví lidsky. Nějaké modly, které vytvořily veledíla, tak to nemám. Zažil jsem ale ten moment, kdy Zdeňkovi Vřešťálovi volali, že Zuzana Navarová zemřela. Sesypal se. Oni i když spolu už dlouho nehráli, byli v kontaktu a přátelili se.

Jaké byly první koncerty s Neřež?
Moc jsme nezkoušeli. Vítek Sázavský má chatu na Okoři. Řekli jsme si předem, co budem hrát za písničky. Sešli jsme se den před koncertem, protože jsme chtěli tuto novou sestavu oslavit. Druhý den jsme hráli první společný koncert v Sokolově.

Hrajete písně Neřež a nějaké i staré Nerezovské?
Neměli jsme tolik repertoáru, proto jsme hráli některé od Nerez. Třeba Černou vodu a Za poledne.

Je Neřež totožná skupina, která občas doprovází Marii Rottrovou?
Není. Tam hrají Zdeněk, Vít a Filip Benešovský, bez nás nováčků (kromě Vítka je řeč ještě o flétnistovi Robertu Fischmannovi – pozn. aut.). Párkrát jsem hrál s Maruškou Rottrovou, ale to jsem zaskakoval za někoho jiného. Když je koncert, hrají Neřež, a pak my s Robertem odejdeme, přijdou jiní hráči a může začít koncert Marie Rottrové. V Neřež nemáme bicí, občas se střídáme s Robertem ve hře na cajón (čti kachon – pozn. aut.), to je taková španělská bedna. Je to poslední dobou dost populární nástroj.

Kde jste CD Kolektivní vina natáčeli?
Většina se toho dělala u Ravena ve studiu Ateliér v Praze. Raven s nimi předtím hrával na na klávesy. Něco se točilo ve Všechlapech u Honzy Vávry. Tady asi dva dny, potřebovali jsme nahrát kontrabas. Zdeněk měl potřebu ujet z Prahy a strávit nějaký čas na venkově.

Jste spoluautor několika písní na CD.
Pomáhal jsem s aranžemi. V písních se měnila trochu harmonie.Texty jsou všechny od Zdeňka. My jsme ze začátku měli některé písně připravené k filmu Román pro muže. Nakonec ve filmu zazní na konci akorát píseň Jednou tu nebudeme s Miroslavem Donutilem. Pak je tam ještě píseň Čertovská, ale pouze v instrumentální podobě.

Podpoříte desku nějakým turné?
My hrajeme průběžně pořád, tak osm koncertů za měsíc.

Jak se vám hraje s Neřež?
Máme to tak, že ta zadní řada jsme takoví podpůrní hráči (smích). Oni jezdí také jako trio, s námi je to víc rámusu. Mně se na tom líbí, že tam nejsou živé bubny, je to víc v té folkové rovině.

Jak jste spokojen s novou deskou?
Je smutnější, ale líbí se mi. Zdeněk vtipkuje, že jsme k cédéčku měli přibalovat provázek na oběšení (smích). Je tam i veselejší poloha, v začátku desky. A je to moje první folková deska.

Budete teď v dohledné době hrát někde v okolí?
Hrajeme 18. června v Lysé na akci Lyský Montmartre. Tam se těším.

Je hraní v Neřež nyní vaše jediná hudební aktivita?
Dělám ještě s Radimem Hladíkem filmovou muziku k pokračování Saxany. Je to taková 3D pohádka a my to připravujeme se symfoňákem. Na konci července se začne míchat muzika. Jsme ve 30. minutě filmu. Děláme na tom ještě s tátou (Jiří Žíla Beneš – pozn. aut.).

Zmiňte některé písně z Kolektivní viny.
V písni Normální vražda Filip Benešovský normálně reinkarnoval Rogera Waterse z Pink Floyd. On je má moc rád. Fuga o chlapci v moll je barokní věc. Průvodčí je valčík a měl být hlavně o herci Vladykovi, který hraje ve filmu Román pro muže chlapíka, kterýmu se líbí vlaky. Nakonec tam není. Benátecká Vrutice je skvělá, to je vtipný valčík. Hodně se na albu používá smyčcový kvartet. Líbí se mi, že je to hudebně poctivé. Dřív je lehce erotická, nezní tak folkově a má hezký text. Podivín je stará písnička, kluci o ní tvrdí, že ji měli 30 let v šuplíku.

Možná byla přichystaná pro Nerez?
Možná. Zdeněk má doma ještě prý 300 písní. Naštěstí to vytahuje po částech (smích).

Hrají vás v rádiích?
Mám informaci, že by se měly tři písně z této desky hrát na Českém rozhlase. Já myslím, že hratelná je Jestli chceš a ještě si určitě vybrali Jednou tu nebedeme s Donutilem.

Kde se dá deska sehnat?
V Nymburce je k dostání v kavárně Café Society v Kostelní ulici.