Byla sobota před polednem, po obloze se začaly honit první obláčky, ale ještě nepršelo. Na farské zahradě 
u Starého děkanství se to hemžilo desítkami lidí. V krásném prostoru nad hradbami vyrostly stánky a za nimi stáli ti, kteří by jinak neměli možnost návštěvníkům nabídnout pochoutky vlastní kuchyně.

Na první pohled nešlo přehlédnout stánek, jehož obsluha měla na hlavě dlouhá tykadla. Při přiblížení se bylo jasné proč. Nabízeli to, co většina z nás zná z televizních cestopisů po asijských tržnicích. Smažení cvrčci po papuánsku. Mouční brazilští červi se na rozpálené pánvi pohybovali přesně tak rychle, jako by je něco pálilo. Dezerty byly další hmyz v medové krustě nebo cvrček v čokoládě. Lidí kolem stánku bylo stále dost a bylo evidentní, že návštěvníci jsou opravdoví gurmáni, kteří přišli za nevšedním chuťovým zážitkem.

Hned vedle stál stánek, který byl mému estetickému oku příjemnější. „Vedle koušou cvrčky. My máme zákusky přímo buržoazní a nestydíme se za to," usmívala se jedna 
z dívek za pultem stejně krásně, jako vypadaly šlehačkou a jahodami ozdobené mňamky. A musím potvrdit, že jak dobře vypadaly, stejně tak skvěle i chutnaly.

U dalšího stánku se s nožem a chlebem v ruce pohybovala známá postava. „Říkal jsem si, že každý bude vymýšlet bůhvíjaký speciality. Tak já prostě namažu chleby," vysvětloval svůj přístup k neobyčejnému festivalu jídla a pití jinak provozovatel čajovny Radek Čech. Nutno však říci, že chleba s jeho vlastnoručně vyrobenou bramborovou pomazánkou byl také skutečnou delikatesou. Podobně jako sousední mix několika druhů naloženého sýra od Petra Procházky, kterým by jistě nepohrdli ani v tomto směru zmlsaní Pařížané.
Několik francouzských specialit včetně koláčů s klobásou nebo žampiony nabízel další stánek. O kus dál třeba mrkvový koláč a ještě jinde po domácku vyrobené limonády.

Vyjmenovat všechno se tu opravdu nedá. Ale troufnu si tvrdit, že záměr prvního ročníku akce Restaurant Day byl na farské zahradě naplněn dokonale.

To však nebylo v Nymburce jediné místo, kde se zatím zcela výjimečně mohli zastavit náhodní strávníci. Zatím dočasně si svoji malou hospůdku otevřel pro tento den také majitel Šafaříkova mlýna. Na tomto místě si lidé pochutnávali především na doma uvařeném nepasterizovaném pivu, nebo na specialitě kuchaře, svíčkové na smetaně. 
A když se do pohodového odpoledne rozezněly hospůdkou tóny kytary a dobra (ano, je to hudební nástroj), i tady byli návštěvníci s festivalovým dnem vrcholně spokojeni.

Kdo jste si první ročník festivalu Restaurant Day nechal ujít, ať už na farské zahradě nebo v Šafaříkově mlýně, rozhodně už takovou chybu příště neudělejte!

NA VLASTNÍ JAZYK: JAK CHUTNAJÍ SMAŽENÍ CVRČCI PO PAPUÁNSKU

Jen jsem čekal na první šanci, kdy budu moci řadou lidí tolik vychvalované pochoutky z hmyzu a červů ochutnat. Na farní zahradě jsem se rozhodl pro cvrčky s trochou ráže a zákuskem byl další hmyzák v medové krustičce. Chtěl bych popsat tu chuť cvrčků, ale ono to dost dobře nejde. Asi nejblíže bych to přirovnal ke speciálnímu druhu brambůrek s nepříliš výraznou příchutí čehokoliv. Tedy sníst se to dá, ale nadšení ve smyslu chuti u mě cvrčci nevzbudili. Ale zase mi to přišlo jako lepší alternativa, než 
u jiného stánku podávaný Apokalyptický řízek, jehož základem byl obalený černý bez…

CO JE TO RESTAURANT DAY

Mezinárodní festival dočasných restaurací s názvem Restaurant Day umožňuje prakticky komukoliv si na jeden den vyzkoušet roli kuchaře a hostit příchozí návštěvníky. Gurmeti a nadšení amatérští kuchaři mohou servírovat své domácí speciality v provizorních stáncích na ulici, ve spřátelených kavárnách či přímo u sebe doma. Čím originálnější místo, tím lépe. Výzva pro kuchaře je i samotné menu. Nápad vznikl v roce 2011 v Helsinkách a rychle se rozšířil do celého světa. Den amatérských restaurací ale není jenom o jídle, jak by se mohlo zdát. Může také napomoci utužit například sousedské vztahy. Podle organizátorů se do akce může zapojit každý, kdo si na to troufne.