Podobných rozhovorů tomu, který se odehrál v sobotu téměř přesně v poledne na nymburském náměstí, bylo 
o víkendu k slyšení v Nymburce desítky, možná stovky. Tradiční posvícení zcela zaplnilo nejen náměstí, ale i navazující Palackého třídu, prostory Na Rejdišti, park Pod Hradbami, nábřeží pod budovou soudu i Špičku. Počasí se hlavně v sobotu vydařilo a peníze za atrakce i cukrovinky utrácely tisíce lidí.

Pro kluky a holky kolem deseti let byly přirozeně 
v centru zájmu zmíněné atrakce. Jak už to bývá, čím divočejší, tím lepší. Pro ty 
o fous starší a pomalu se párující mládežníky neztratily půvab ani klasické střelnice, které pamatují i pamětníci.

„Lásko, zavři oči, něco pro tebe mám," usmíval se mladík na slečnu pod jedním z mohutných stromů u přístaviště. Slečna pokorně a dychtivě zavřela oči. Když je po chvíli otevřela, rozlil se jí po tváři blažený úsměv. Před obličejem měla deset růží s precizně ustřelenými špejlemi. „Seš úžasnej, děkuju," zašeptala a ukryla se v mladíkově náručí.

Ne vždy ale mělo posvícení takto idylickou příchuť. Už zdálky bylo slyšet pláč linoucí se na Špičce z místa nedaleko autodromu. Asi osmiletý klučina svíral za ruku maminku. „Když brácha už za chvíli pojede, já chci jet taky…" ztrácela se jeho slova v neutuchajícím pláči. „Ty si jezdil před chvílí, musíte se vystřídat," snažila se maminka neustoupit. Vydrželo jí to asi dvě minuty. „Tak na, tady máš peníze, a ne že do sebe budete narážet jako blázni," vytáhla odkudsi bankovku, která během okamžiku zmizela v chlapcově kapse. Během dalšího okamžiku nebylo vidu ani slechu po plačícím capartovi.

Jak známo, posvícení už dávno nejsou jen autodromy, střelnice, labutě a stánky s tureckým medem. V autíčkách se dá jezdit i na vodní ploše. Populární je i zavření do průhledné obří bubliny, v níž je prakticky nemožné neupadnout a vést souboje s podobně uzavřeným kamarádem. Rovněž na malé vodní hladině.

Stále diskutovanou součástí posvícení je i hudební program Na Rejdišti. Od dopoledních soutěží pro malé se odpoledne rozvine v řadu koncertů. O úrovni jednotlivých vystupujících a kvalitě jejich produkce si každý udělá svůj obrázek. Kulturní magazín Kukátko označil letošní odpolední program ironickou hrabalovskou glosou: Městečko, kde se zastavil čas. Něco na tom bude i proto, že hlavními hvězdami jsou už po několik let umělci, kteří byli na vrcholu popularity ještě za minulého režimu.

Na druhou stranu je nutné říci, že všichni interpreti si našli své publikum. Zejména starší generace zaplnila prostory před pódiem, na němž vystoupila krojovaná Moravanka. „My jsme z Dobříše, tady poblíž máme chalupu. Přivezli jsme letos sebou naši maminku právě kvůli Moravance. Moc se nám líbí a jsme spokojeni," svěřili se manželé Michalákovi sedící téměř hned pod pódiem.

Snad ještě jednou tolik diváků sledovalo následný koncert Čechomoru. Notoricky známé lidovky v rockové úpravě nemohly urazit a oči navrch hlavy měli všichni od jednoho do sta let. Hlavní hvězdou večerního programu pak byl Petr Rezek.

V noci na neděli trochu sprchlo, a taky se ochladilo. Rozfoukal se vítr a ti, kteří se vydali mezi stánky a atrakce 
i v neděli, pak nezřídka vyměnili kraťasy a trika s krátkými rukávy za dlouhé kalhoty a košile s vestami. „Mně to nevadí. Já mám vnitřní vytápění. Dejte mi dvojku tady na košt a dvě dvoulitrovky sebou," usmíval se bodrý chlapík u stánku s burčákem.

V době psaní tohoto textu je nedělní posvícení ještě v plném proudu. I tak se ale dá už nyní říci, že bylo tradičním a příjemným vyvrcholením léta. Místní se mohou s dobrým pocitem rozloučit s horkým slunkem a začít nasávat vůně podzimu.