Kdy a kde jste začala zpívat? Navštěvovala jste ZUŠku?
Nikdy jsem neinklinovala k navštěvování ZUŠky, nenapadlo mě to, dokonce jsem trpěla jakousi zvláštní fobií z jakkoliv organizovaného, tudíž i sborového zpěvu. Nikdy jsem si moc nevěřila a ani nepomyslela, že bych mohla být sólistka. Snila jsem o tom zpívat, to ano, ale v nějaké kapele a jen vokály. Všechno se změnilo v době, kdy jsem se dvěma kamarády zkoušela ve zkušebně Honzy Vávry na hraní na Silvestra a kromě country písniček, které jsme hráli a které jsem moc nemusela, jsme začali hrát písničku Whats up od 4 Non Blondes. Tehdy se na mě Honza podíval, zamyslel a v jeho hlavě se zrodil na tu dobu pro mě až utopistický nápad dostat mě mezi lidi z Chaosu. A tak to všechno začalo. V té době mi bylo osmnáct let a netušila jsem, co v tu dobu Chaos na Nymbursku i daleko za ním, znamenal. Poprvé jsem s Chaosem zazpívala na svém vlastním maturitním plese. Opět tu samou Whats up, co tehdy na zkoušce a tu samou, co na předávání cen Muzikant Nymburska. V tu dobu už jsme připravovali na tehdejší a vlastně i dnešní dobu hodně úspěšný muzikál Hříšný tanec. A stejně jako se zpívá v titulní písničce – The time of my life – tohle byly ty nejkrásnější léta mého života. Až postupem času jsem si uvědomila, jaké štěstí a čest měla prdlá 18tiletá holka, bez jakýchkoliv hudebních zkušeností, že mohla začít zpívat s už hotovými muzikanty. Po rozpadu Chaosu jsem začala zpívat s Contem Vládi Čepičky, kde jsem strávila tři sezóny. Pak následovaly také tři sezóny s Hudbou Jirky Beneše, jedna sezóna pouze s Triodou a v současnosti je to z 99 procent TOX. S Triodou máme hraní spíše jen sporadicky.

Popište čtenářům vaše první větší angažmá.
Rozhodně to byl muzikál Hříšný tanec. Najednou tu nebyli jen muzikanti, ale i herci a tanečníci, zrodil se nejen úžasný nápad, ale i úžasná parta.
Rok na to jsme s kapelou Honzíkova cesta, která muzikál živě doprovázela, koncertovali po Čechách. Hříšný tanec šel časově ruku v ruce s působením v Chaosu. Považuju to za největší a nejkrásnější zkušenost v životě. Po muzikantské i lidské stránce.

Jak je to v horké současnosti, kde zpíváte?
Momentálně zpívám s již zmiňovaným TOXem Jardy Trnky a příležitostně s Triodou. TOX má opravdu hodně hraní a málokdy máme přes rok volno, takže na nedostatek příležitostí si nemůžu stěžovat. Navíc jsme skvělá parta, což je hodně důležitá věc.

Pozvěte, prosím, čtenáře na nějaký aktuální koncert.
No… ono se nejedná o koncerty, spíš to jsou soukromé oslavy, plesy a nějaké zábavy, ale nejblíže by nás čtenáři mohli vidět a slyšet s TOXem v sobotu 15. května v Cerhenicích na pouti a nebo v průběhu května v Praze na Letňanech, kde se ve dnech 16. až 27. května koná Pivní festival. Tam budeme hrát v jednom z několika hudebních stanů, a to téměř denně od 18 hodin do půlnoci.

Kde si vás posluchači mohou poslechnout, máte internetové stránky?
Zkoušela jsem to na serveru Bandzone, bohužel tam lze umisťovat pouze autorské nahrávky, které nemám. Mám pouze převzaté věci, takže odkaz na Bandzone zůstane pro mně zapovězen do doby, než nahraju nějakou vlastní písničku. Ukázky převzatých nahrávek ve formátu mp3 máme pouze na stránkách www.trioda.webgarden.cz.

Co si myslíte o soutěži Muzikant Nymburska a nyní o Muzikantovi středních Čech?
Myslím si, že nápad vyhlásit tuto soutěž, byl vynikající. Soutěží se o nejkrásnější holky Nymburska, viděla jsem i hlasování o nejhezčí miminka Nymburska, ale hodně dlouho nebyla jakákoliv hudební soutěž. Upřímně si myslím, že nápad je to skvělý, jen je trochu nešťastná forma hlasování, na mysli mám neomezené hlasování z mobilu nebo hlasování z jedné IP adresy na 10ti serverech. Jenže každá soutěž má nějaká pozitiva i negativa a samotný nápad je natolik pozitivní, že formu hlasování asi vem čert. Soutěž Muzikant středních Čech je také dobrý nápad, jen si myslím, že mohly být nějakým způsobem propracované profily postupujících finalistů a finalistek. Trojice zpěváků a kapel vítězících na okrese mají jistě nějaké své nahrávky nebo internetové stránky a tak hlasujícím lidem mohly být tyto profily představeny. Takhle hlasují ti samí kamarádi, co hlasovali v minulé soutěži pro své favority. Čtenářům Deníků 99 procent jmen, bohužel, nic neříká.

Jak jste přijala vítězství v anketě Muzikant Nymburska? Znamená to pro vás jakési zadostiučinění, nebo to je jen pocta za jisté orámované období?
Nejsem schopná se zcela jasně vyjádřit, jak jsem přijala vítězství a co to celé pro mě znamenalo, ale jedno vím jistě. Když se ohlédnu na poličku a podívám se na skleněnou plaketu, cítím strašnou radost z toho, že jsem měla tu možnost a tu čest při převzetí ceny vyslovit veřejný dík lidem jako je Honza Vávra, Venca Havlas, Tomáš Pilař, Vítek Beneš a dalším. Díky nim jsem dostala tu prvotní šanci a začala jsem mezi těmi NEJ a tak cena za NEJlepší zpěvačku Nymburska je vlastně tak trochu i cena pro kluky. Jaký si to udělali, takový to mají (smích). Jsem fakt moc ráda a neberu to na lehkou váhu, naopak, cítím vděk. Vděk za hlasy od kamarádů, za to vítězství, za ty zkušenosti, za všechny ty roky strávené po plesech a zábavách. Jsem šťastná, že si cenu v kategorii Hudebník roku odnesl právě Venca Havlas, protože to je člověk, který si to za ta léta, až skoro bych řekla - obětovaná muzice – zasloužil ze všech nejvíc. A to, že jsem ten večer přebírala tu samou cenu, co Venca, jen v jiné kategorii, byla docela satisfakce. V dobrém slova smyslu.

Zpíváte pouze převzaté věci, nemáte chuť zpívat i autorské písně? Ať už z vaší dílny nebo od někoho, kdo vás muzikantsky obklopuje?
Občas mě to taky napadlo. Jenže já jsem vždycky stála spíš nohama pevně na zemi. Nikdy jsem nebyla typ garážového muzikanta, netrávila sedm dní v týdnu ve zkušebně, natáčením demáčů a čekáním, kdo mě kdy pozve zahrát si do klubu ve dvě ráno jako poslední. Když jsem byla teenager, nebyly takové možnosti, jaké jsou dnes, myslím z hlediska nahrávání demáčů a podobně. Mám za sebou skoro třináct let strávených na plesech a zábavách a faktem je, že někdy si pohrávám s myšlenkou jaké by to bylo hrát vlastní věci, ale zároveň jsem se nikdy nedokopala k tomu s tím něco dělat. V Hřísném tanci dokonce zazněly tři autorské písně, psal je Honza Vávra a já psala texty a byl to fajn pocit. Nebylo by vůbec od věci zažít něco podobného znovu, ale jak říkám, kapel snažících se uspět na poli autorském je moc a záleží spíš na štěstí nebo na kontaktech. To už mě víc než hrát věci vlastní, láká tvorba remaků, tedy starších dobrých písniček.

Máte nějaké své vzory? Můžete jmenovat zpěvačky u nás i venku.
Vzory ani ne, ale líbí se mi určitě jistí zpěváci, zpěvačky a kapely. Z českých zpěvaček uznávám Lucii Bílou, má neuvěřitelně pestrou paletu barev hlasu, skvěle zpívá Dasha. Z cizích miluju nakřáplý hlas Pink nebo Anastaciu.

LUCIE PROCHÁZKOVÁ se narodila 30. září 1979 v Nymburce. Zpívá od osmnácti let, první její kontakt se světem pop music zažila ve skupině Chaos. V roce 1998 ukončila maturitou nymburský gympl a hned po gymplu šla zpívat na volnou nohu, což vydrželo zhruba rok. V současnosti žije u Mladé Boleslavi, pracuje v Poděbradech v malém útulném kadeřnictví na kolonádě. Pátky a soboty večer většinou tráví zpíváním. V současnosti zpívá víceméně pouze s kapelou TOX, příležitostně s Triodou. Stala se historicky první vítězkou ankety Muzikant Nymburska v kategorii Zpěvačka roku 2009. V těchto dnech se sčítají hlasy v anketě Muzikant středních Čech, kam se automaticky nominovala.