Circus Ponorka má na trhu aktuální CD Do It Yourself. V jedné osobě zvládá Ponocný zpívat, hrát na kytaru a nohama ovládat nepřeberné množství „hejblátek“ na zemi. V rádiích jste mohli zaslechnout první singl z alba s názvem Monday Morning. Více si nalistujte na www.circusponorka.com. Muzikant každým coulem Honza Ponocný žil do své dospělosti v Poděbradech. Redakce vyhodnotila Honzu Ponocného v anketě Muzikant Nymburska jako Hudební osobnost roku 2009.

Jak dlouho jsi žil v Poděbradech? Přidej klidně nějakou vzpomínku.

Narodil jsem se v Třinci, ale do Poděbrad jsme se záhy přestěhovali, takže ty nejdivočejší roky jsem už stihnul tam. Poděbrady byly a jsou super klidné konzervativní město, ale když mi bylo 18, tak jsem měl samozřejmě pocit, že to není zrovna to, co by člověk v mládí potřeboval. Pokud tedy sám není super klidný a konzervativní. Takže jsem zase kousek popoletěl, ale na takový super klidný konzervativní výlet tam rád zajedu.

Máš nějaké hudební vzdělání?

Když jsem bylo malé dítě, hrálo jsem, a to velmi nerado, na piáno. Chodilo jsem za školu, až se moji milí rodiče nade mnou slitovali a z piána mě odhlásili. Pak si mě dokonce ve škole paní učitelka hudební výchovy vzala stranou a řekla, že si myslí, že bych měl hrát na nějaký hudební nástroj. Řekl jsem: „Já? Nikdy!“ Pak se to nějak zvrtlo, začal jsem poslouchat hudbu a najednou jsem měl v ruce kytaru. Takže pokud někdo máte doma takový výtečníky jako jsem byl já a chcete, aby na něco hráli, tak jim to zakažte a pouštějte jim dobrou hudbu se slovy: „Takhle přeci nechceš skončit (smích).“

Existovala nějaká tvá kapela v lázeňském městě?

V Poděbradech jsme měli vlastně takovou alternativní superskupinu. Jmenovala se Pančava a jediný koncert, který jsme měli mít, soudruzi zatrhli (smích). Mohl to být tak rok 1984 a zkoušeli jsme v Sadské. Všichni jsme z té kapely odešli do Prahy a každý pak někde hrál. Krtouš v Tiché dohodě, Pavlíček v Už jsme doma, Helebrant v MCH Bandu, Pancho (Petr Prchal – pozn. autora) šel do Sluníčka, já šel hrát do Circusu Praha. Dokonce jsem v Poděbradech zkoušel hrát i s Alicí Nellis. Dělal jsem jí teď hudbu k jejímu novému filmu.

Jaký je Meky Žbirka, tvůj největší zaměstnavatel? Někdy mi přijde, že se mu svým výrazem podobáš.

S Mekym Žbirkou hraju už 12 let, vlastně díky Circusu Praha. Meky si koupil naše CD a líbily se mu kytary, tak zavolal na vydavatelství Universal, kde jsme vydávali. Zeptal se, kdo to tam hraje, zavolal mi a bylo to.

Jak vzpomínáš na spolupráci s Bradley Strattonem a skupinu Circus Praha?

Circus Praha byla prý pro mnoho lidí zásadní kapela, což jsme si nikdy neuvědomovali, protože jsme nikdy nebyli takzvaný hlavní proud. Občas za mnou ale přijdou i dneska nejaký lidi a říkají, že kvůli nám začali hrát na kytaru. Tak to je dobrý, né? (smích). Aspoň trochu nějaký dopad.

Jak se znáš s básníkem Pavlem Zdražilem?

Áááá Pavel Zdražil, Allen Ginsberg Polabí. Pavle milý Zdražile, chci být tvým Dylanem, tak Don't Look Back a doraž na koncert.

Ovlivnila tě nějak éra hippies, ať už stylem života nebo hudebním cítěním?

Ovlivnily mě všechny éry po hippies, kteréžto byly všechny ovlivněné hippies. Je to dostatečně vykouřená odpověď ? (smích). Mír bratři a sestry…

Honza Ponocný právě propaguje svůj projekt nazvaný Circus Ponorka a desku Do It Yourself. Jinak už 12 let hraje ve skupině zpěváka a kytaristy Mekyho Žbirky. Spolupracoval s takovými osobnostmi jako například Ivan Král, Jana Kirchner, Ivan Hlas, Norah Jones, či John Riley. Do toho ještě stíhá produkovat desky jiným interpretům. V roce 1984 byl součástí poděbradské superskupiny Pančava.