Příběh: Jak na cyklostezce nepotkat smrtku

Na premiéře poděbradské prvotiny: nového instruktážního filmu o pohybu na městských cyklostezkách jsme se blíže seznámili s autory filmu. Teprve jednadvacetiletý režisér Tomáš Bruner a stejně starý kolega, kameraman Michal Šturm společně vytvořili krátký film s názvem Jistě a bezpečně, městská cyklostezka Poděbrady.

Cílem filmu je názorně předvést cyklistům, jak správně vybaveni usednout na bicykl a jak se chovat na poděbradské dopravní novince – vnitroměstských cyklotrasách.

Film natáčeli přímo v Poděbradech, takže divák vidí, jak se zachovat v konkértních situacích na konkrétních, známých místech. „Materiálu by bylo na třičtvrtěhodinový film, ale museli jsme se vejít do deseti minut,“ přiznal kameraman Michal Šturm, který film zároveň stříhal.

Spolu s producentem a supervizorem Čestmírem Církvou byl tým kompletní a od začátku sehraný. Jak to? „S Michalem se známe už od roku 2005, kdy jsme začali chodit do domu dětí a mládeže na filmový seminář právě k panu magistru umění Církvovi,“ osvětlil společné začátky režisér Tomáš Bruner.

Filmový seminář se prý vyvinul z novinářského. Tam vznikl jejich první společný filmový projekt. „Natočili jsme asi patnáctiminutový film o domu dětí a mládeže, jako hranou prezentaci kroužků. Vybavuji si scénu, kde se uprostřed výtvarného kroužku objevilo tajné komando, které hledalo ztracený štětec. Byla to velká legrace,“ shodli se oba. Následoval záznam Bambiriády a další vlastní počiny, které vyvrcholily filmem pro město Poděbrady.

Přestože šel každý trochu jiným směrem, Tomáš podle slov Michala písmenkovou cestou a Michal za obrázky, nebo právě proto, skvěle se doplňují.
Co bylo na natáčení nejtěžší? „Dostat všechny lidi ve správný čas na správné místo a za správného počasí,“ řekl bez váhání režisér, který sebekriticky přiznal, že bylo občas těžké donutit k činnosti i sám sebe.

Pochvala zazněla ke spolupráci s městem a městskou policií, která prý byla bezproblémová. Film se rodil zhruba dva měsíce, od první klapky to byl měsíc. Prvních červencových čtrnáct dní seděl Tomáš Bruner nad scénářem, aby ho po úpravách odnesl na radnici k autorizaci.

Jaký byl rytmus práce na filmu? „Přes den jsme vyráželi do ulic a natáčeli, večer jsme si sedli nad materiálem a stříhali. Někdy jsme se vraceli druhý den zpět a dotáčeli to, co jsme chtěli zvýraznit,“ popsal Michal Šturm, který už je v křesle střihače jako doma.

Nejtěžší chvíle pro režiséra? „Když kolega odběhl hrát a já se měl postavit za kameru! To rozdělení funkcí je přeci jen k něčemu dobré,“ smál se Tomáš Bruner. „Natáčení některých scén už bohužel nešlo opakovat,“ poznamenal se smíchem kameraman a herec Michal Šturm.

Spolupráci s Čestmírem Církvou označili oba studenti za opravdovou zkušenost. Jeho role producenta – poradce jim do práce příliš nezasahovala, ale podporovala je ve správnou chvíli. „Vždy se přišel podívat, když už jsme to měli hotové, nikdy nic neřekl a podle toho, jak se díval, jsme poznali, co je špatně,“ vyprávěl Michal. „V okamžiku, kdy už jsme byli úplně v koncích, nám ukázal, že vlastně stačí prohodit dva, tři záběry a najednou to fungovalo,“ dodal Tomáš, kterému ke scénáři Církva sdělil své očekávání a pak už to prý šlo.

Co bylo nejtěžší pro kameramana?

„Pro mě bylo asi nejtěžší prosadit si u režiséra závěrečnou scénu se smrtkou, aby se lidé trochu lekli a zároveň je to snad odlehčení,“ zabrousil do děje kameraman. „Ano, náš optimistický konec. Navzdory mé počáteční skepsi musím uznat, že kolegův záměr vyšel na sto procent,“ souhlasil nakonec režisér.

Zajímavých zkušeností mladý tým nasbíral díky projektu plno: natáčení venku v terénu, dynamika instruktážního filmu, jiný střih, práce s herci, doplnění komentáře a zvuku ve studiu. „Tam jsme byli my, kdo říkal, jak to chceme, jak to má být, ne naopak, jako doposud,“ podívali se na sebe významně.