Sraz majitelů „stovek“, „tisícovek“, případně „stodvacítek“ přiláká každoročně okolo šedesáti majitelů těchto už takřka veteránů. „Přijeli jsme v pátek, jelo nás z Moravy pěkná kolona. Asi šest nebo sedm aut. V tom pařáku to moc příjemná cesta nebyla,“ líčí počáteční útrapy Lucie.

Sedmihodinovou pouť ale Moraváci a jejich vozy přečkali ve zdraví. Pak je už na Jízdárně čekal pestrý program, na který se těšili. Sobotní orienťák, nedělní řádění na páteckém letišti. A hlavně pohodové večery. „Je to kultovní akce, na které žádný rok nesmím chybět. Je to tady fakt prostě super,“ libuje si Ostravačka, která si ovšem letošní setkání prodloužila. „Shodou okolností mám v nedalekém Jičíně část rodiny, takže se chystám vypravit se za nimi. Vracet se budu zřejmě až ve středu.“

Na své auto, které pojmenovala Sluníčko, je náležitě pyšná. Bílá stovka je patřičně vyleštěná. „Je to jeden z těch úplně posledních modelů. Tyhle typy se přestaly vyrábět s koncem roku 1976. Moje Sluníčko má datum výroby 30. listopadu 1976.“ Krásný vůz na třicetileté výročí opravdu nevypadá.
To už ale megafon hlavního organizátora Jiřího Najmana svolává účastníky na kraj Jízdárny a opakuje program. Za chvíli začíná spanilá jízda směr Jičín. A posádky škodovek se už nemohou dočkat, jak se budou za volanty nebo na místě spolujezdce náležitě pyšně tvářit na překvapenékolemjdoucí.