„Tehdy vydali Abraxas desku Box, přehrávali jsme ji dokola,“ zabrousí Tomáš na chvíli do zkušebny na poděbradském Žižkově. Zkoušeli v přízemní školní jídelny, s nimi tam cvičila například skupina Sax Rock. „Neplatili jsme elektřinu, tak jednou přišel pracovník energetických závodů a odpojil hodiny,“ ušklíbne se kytarista. Ten pochází z Mladé Boleslavi, do Poděbrad přišel v roce 1976. „Chodil jsem na hodiny klavíru, ale i kytary. Jenže mě to nebavilo, hráli jsme Pavla Bobka. Pak jsem ale slyšel If You Want Blood od AC/DC, nahrávku na kotoučáku u ségry, a byl konec. Všechny zájmy šly rázem stranou,“ směje se Tomáš, pro kterého se tito Australané stali celoživotní láskou.

První jeho kytara měla kývající se krk, pak získal Diamantku. „To bylo v době, kdy za mnou jako šestnáctiletým klukem přišli v osm večer podivní páni. Tři hejskové s dlouhýma vlasama se ozývali za dveřmi: Maminko nebojte, my nejsme banditi. Mohl by váš syn s náma hrát v kapele? (smích),“ vzpomíná.

Z jednoho z hejsků se vyklubal vynikající kytarista a sluchař Marcel Sixta a člen kapel Černý Petr. Hráli denně plné dva roky (1982 – 1984) u Marcela na dvoře v Budovcově ulici hned vedle hospody Na horách. „Marcel si koupil desku a za týden ji uměl. Měl geniální sluch. Petr Brusničan krásně zpíval. To byla gorila, dělal ve sklárnách a měl ruce jako já stehna. S Marcelem Sixtou jsme byli jako bráchové, přitom on je o deset let starší. Strašně mi to dalo. Hráli jsme bluesové věci. Tato kapela mi darovala výuční list. Nahrávky se bohužel nedochovaly, Marcel je chtěl digitalizovat, ale v devadesátých letech mu dům vyhořel. Vybavuji si jako dnes písně Strom mýho táty nebo Na rohu ulice (Na rohu ulice/ Balím si cigáro/ Nervozitu neznám),“ odrecituje Grospič. Texty psal Petr, který pak emigroval. Přeplazil se z Chorvatska do Rakouska. Bluesové trio se rozpadlo, Marcel začal hrát hodně po barech.

Tomáše oslovil David Pacholík, který odešel z novovlnného Němého Bobše. Vznikl už ryze hardrockový Kraken. Tomáš Mjalovský sólově zpíval a Jirka Böhm seděl za bicí baterií. Bubnoval v NBA, Puncu, teď hraje v našem AC/DC Revivalu a kapele Volná linka,“ vyjmenuje Tomáš. Bodoval pivní song Dneska na to máme (Desátýho po vejplatě/ Tam bejvá v hospodě flek/ Flašky tančej rokenrol/ Číšník dostal vztek). V písni se opakoval podobný riff jako v Highway To Hell od AC/DC. Píseň Kazisvět přinesl do repertoáru Grospič. Kraken skončil odchodem Mjalovského na vojnu. Texty psal on, muziku napůl Grospič s Pacholíkem.

Když v roce 1988 oslovil Láďu Mráze, číšníka z Valtické vinárny, dal tak impuls ke vzniku New Balls. Vinárna sousedila s hospodou Krystal. „Láďa měl peníze, tak si druhý den koupil basu a šel do toho. Od nápadu k realizaci mu stačil jeden den. Když měla vinárna zavírací dny, zkoušeli jsme tam. Jarda Zapletal si tam roztáhl své bicí. Láďa byl pojítko. Jeho si hodně oblíbili i kytarista Lukáš Zíta a bubeník Láďa Spilka.“ O 11 let později Láďa Mráz zemřel na rakovinu, s ním i New Balls. „My jsme se měli rádi hlavně jako kamarádi, ve všech kapelách. Nesnáším ten tovární systém: Teď vyrobíme 5 strojů. Mráz miloval kytarového ostrostřelce Joa Satrianiho, v repertoáru jsme měli jeho skladbu Summer Song.“

Tomáš měl období, kdy kouzlil po vzoru Satrianiho sám a doma si písně zaznamenával. Doprovázel automatického bubeníka například v Strange Feeling. Láďa Spilka ho přemlouval, aby šel hrát do SPS. „Odehrál jsem dvě písně na jednom koncertě. Dáme zkoušku, říkal jejich manažer Růžička. Hráli jsme asi minutu: Jo, to je dobrý (smích),“ zavítá Tomáš na svůj punkový křest.

Od roku 2000 hraje v AC/DC Revivalu s basákem Karlem Němečkem (ex Roxor). Po dvou letech se k nim přidává bubeník Jiří Böhm. „Chvíli s námi hrál Marek Ďurčanský a Štěpán Urbanec. „Zpíval jsem, protože nikdo jiný nebyl. Teď s námi zpívá mladá zpěvačka Martina Vošmíková. S klukama máme repertoár 15 písní, s Martinou zatím čtyři songy, například Down Payment Blues.“

Veřejně vystoupili New Balls na dvou festivalech Loděnice u poděbradského jezera. AC/DC Revival, toho večera přejmenovaní na Old Cubes, v hospodě U Ondráše v Pátku.