Tato kultura je skutečně v nálezových souborech velmi hojně zastoupená, což opravňuje k domněnce, že za této kultury došlo k prvnímu významnějšímu a možná i celistvějšímu nebo organizovanějšímu osídlení středních Čech, jež svou tehdejší polohou, tvarem i klimatem patřily k nejideálnějšímu prostoru pro osídlení.

Asi nejcharakterističtějším rysem této kultury je pohřbívání nebožtíků do nádob, takzvaných popelnic, bez toho, aby místo posledního odpočinku bylo překryté mohylovým náspem. Proto se řadí do okruhu kultur lidu popelnicových polí. Hroby jsou vybaveny kostěnými, keramickými či parohovými milodary, v menší míře přikládali pozůstalí do hrobů také předměty bronzové. V nálezech se objevují první železné předměty (hroty kopí, železné součásti kožených brnění). Jen pro úplnost můžeme uvést, že nejstarší železný předmět, nalezený na českém území, je železná tyčinka zalitá ve slitku bronzoviny, která byla objevena u Kladna a archeologové ji datovali do 13. století před Kristem. Antropologové se na základě studia kosterních pozůstatků domnívají, že někteří jedinci této kultury byli rituálně ubiti a podobně jako u lidu středodunajské mohylové kultury vysledovali stopy po kanibalství. Opět se můžeme domnívat, že tyto praktiky souvisely se slunečním kultem, či měly zajistit lidu obživu.

Charakterizuje jí také, jak již jsme nastínili, velmi hustá síť sídlišť, které se často rozprostíraly na ploše několika hektarů. Knovízská kultura vyústila v kulturu štítarskou, která byla někdy považována za její nejmladší fázi a ta opět přešla v kulturu bylanskou, jež ovšem již spadá do období halštatského, tedy starší doby železné (750 – 400/370 před Kristem).

Pokračování v některém z dalších vydání Nymburského deníku a následně na tomto webu!