Keltské osídlení Oškobrhu není přímo prokázané, třebaže se na jeho vrcholu nalezla kolem roku 1900 keltská duhovka typu Biatec z doby kolem roku 125 před Kristem (Duhovka je zlatá keltská mince, které začali sedláci na sklonku 18. století říkat duhovka, neboť se domnívali, že se nachází v půdě tam, kde se půdy dotkla duha). Pro Oškobrh hovoří také samotné jméno, které zřejmě pochází z pořečtěného Askiburgion, což v protokeltštině, nebo takzvané Q-keltštině, znamenalo Ask-brig nebo Ask-briga – Jasaní hora či hrad. Napovídalo by tomu také husté laténské osídlení, které výzkum prokázal v okolí Oškobrhu a také objev nechráněného několikahektarového laténského sídliště v poloze Stará Badra u Opolan. Dnešní archeologové razí pro tuto sídelní jednotku pojmenování emporium, což bylo zjednodušeně řečeno oppidum bez opevnění a v nížině. Slavný poděbradský lékárník a archeolog Jan Hellich dokonce vyslovil domněnku, že toto emporium může být totožné s místním jménem Redintuinon, které uvádí řecký kartograf Ptolemaios z Alexandrie ve své mapě Evropy z 2. století po Kristu. Další keltské osídlení známe například z Kostomlat, kde byla v poloze V komínech objevena laténská železárna. Závěrem snad jen můžeme podotknout, že archeologové u některých zmíněných keltských sídel zjistili, že byly zničeny požárem, a to s největší pravděpodobností ve válečných akcích. Což by pochopitelně mohlo korespondovat s tím, o čem nás zpravují písemné prameny.

Germánské osídlení plochy nymburského hradiště nemělo podobně jako druhé keltské velkou intenzitu. Nálezy ho datují do prvního století po změně letopočtu a možná souvisí s dalším státním útvarem na území nynějších Čech, Marobudovou říší. Dva kmeny Markomanů a Kvádů, jimž někdy od poslední čtvrtiny posledního století před změnou letopočtu Marobud vládl, tvořily spolu s jinými kmeny germánské seskupení, pro které se vžil název Svébové.