Plochu bývalého hradiště opět částečně osídlili Keltové až někdy v 1. století před Kristem. Zřejmě se jednalo o důsledek bojů s Římany, kteří původní keltské obyvatelstvo dnešní Francie (římská provincie Galie), Rakouska, Maďarska (římské provincie Aquincum a Noricum, Pannonia) a v menší míře i Německa (Germania) spolu s tamními Germány zatlačili dále na sever. Území České kotliny bylo podle římských historiků osídlené keltským kmenem Bójů, který se proslavil vítězstvím nad germánskými Kimbry asi v roce 113 před Kristem. Z jejich pojmenování pochází také latinský název Čech, Bohemia, které se vyvinulo z názvu Boiohaemum, země, domov Bójů.

Moc jednotlivých keltských kmenů ovšem upadá v souvislosti s boji s římským vojevůdcem a triumvirem Gaiem Iuliem Caesarem (100 – 44 před Kristem) v letech 58 – 51 před Kristem, po jejichž porážce se část příslušníků poražených kmenů uchyluje hlouběji do nitra Evropy a mimo jiné nachází útočiště u Bójů. K tomuto druhému osídlení Čech však pozvolna docházelo již dříve, snad někdy v druhé polovině 2. století před Kristem. Konečný úder ale zasadil až někdy kolem poloviny 1. století před Kristem z východu dácký panovník Burebista. Zbytky keltských kmenů, pokud nezůstaly a neasimilovaly s nově příchozími, nalezly útočiště u keltských kmenů, které žily na území dnešního Švýcarska. Podle archeologů došlo k definitivnímu opuštění zbylých oppid z neznámých důvodů až někdy mezi lety 25 až 20 před Kristem.

o se týče částečného osídlení nymburského hradiště, zdá se být možné, že právě v těchto místech mohla najít útočiště nějaká skupina keltských uprchlíků. Ostatně, skoro celé území současného nymburského okresu bylo relativně hustě osídlené. V souvislosti s prvním keltským osídlením jsme se zmínili o lidové tradici, jež k posvátným místům řadí kromě zmíněného vrchu Chotuc také vrch Oškobrh a vyvýšeninu Vyšeboh u Košíku.