Chodili nejdřív hrát jen tak na španělky. Pak Jirka našel ve skříni elektrickou kytaru. „Kdysi jsem na ni hrával. Nejdřív jsme měli kapelu na Vysoké vojenské technické škole v Liptovském Mikuláši. Rok a půl jsme hráli Katapult nebo Beatles, napsal jsem i dvě první původní písničky,“ vzpomene Buďa.
Koupili dřevotřísku a postavili svépomocí bedny a aparát. Jiří s Hynkem dělali na dráze, proto jako první mikrofony posloužily ty, do kterých se hlásí příjezdy a odjezdy vlaků. „Nastěhovali jsme se do bývalé hasičárny, která v té době fungovala jako klubovna. Ze začátku nás chtěli vyhnat klackama z Choťánek, ale pak jsme se trochu naučili hrát,“ umí si z kapely udělat srandu Klicpera.
Tomáš drtil struny na učňáku v metalové kapele. Zkoušeli v kulturáku v Pečkách a střídali se tam tehdy se skupinou Argos.
Pro děti zahrál Spider Pepa doma v Choťánkách na Dětský den. „Nacvičili jsme zvlášť dětský repertoár jako například Královské reggae nebo Dědečkův duch od Olympiku. „To nebylo ale poznat. Co jsme kdy od někoho převzali, tak to nikdo nikde nepoznal. Tak jsme ty písně vydávali za svý (smích). Královské reggae je z roztomilé pohádky O princezně, která ráčkovala,“ popíše Jiří.
První veřejné vystoupení měli „Pepíci“ rok po svém vzniku v Lázních Toušeň, tenkrát s Calibosem. „Hráli jsme ještě v Poděbradech na Zátiší na venkovním festivalu, který tehdy pořádal Michal Knitl. Ten s námi hostoval občas na perkuse. Častěji jsme se ukazovali v Nymburce, a to například na moštárně, v kulturáku nebo na festivalu na hřišti Polabanu,“ zaloví v paměti. Podruhé na domácí půdě vystoupí na hřišti během čarodějnic.
Ve svém bluesovém repertoáru mají například hitovku Ožeň se bratře na text básníka Františka Gellnera. Gellner je ostatně velká Jiřího láska a jeho verše zhudebňuje i dnes. „Měli jsme také jeho Perspektivu, dále písně jako Tantalos, Kytky, Blues nočního hlídače (Jirka hlídal v dymokurské sodovkárně), Zas jednou dřepěl jsem či Sarah,“ vezme si slovo frontman, který listuje kromě v Gellnerovi nově i v knížkách Fráni Šrámka a Karla Tomana. Jinak píše sám. Hudební nápady pocházejí také většinou od něj.
Rozpad si na ně počkal do roku 1994. Hynek se přestěhoval do Nymburka, Tomáš začal podnikat. Pavel začal jezdit s kamionem do světa a Jiří zůstal na ocet.
Spider Pepa ovšem před nedávnem obnovil svou činnost. „Letos začínáme znova od začátku po 13 letech, ale bez Hynka. Minulou sobotu jsme měli v nové hospodě první zkoušku,“ vydechnou téměř najednou Jiří, Pavel i Tomáš. Jiří má vyhlídnutého kytaristu a nově i klávesistu, oba z Poděbrad. Zaneprázdněný Hynek hraje s dechovkou Kmochova hudba Kolín a s tanečním triem Styl.
„Našemu stylu říkám hospodskej bigbít. Repertoár chceme postavit asi na pěti starých peckách a k nim přidat nové. Skládám pořád, mám připravené písně i rozpracované melodie, celý ty roky skládám dál v podobným stylu. Snažím se ale o trochu složitější tvorbu. Mám nachystaného i dalšího Gellnera. Když něco složím, podívám se pak do knížky Gellnera a ono se mi to tam hodí,“ rozesměje se Jiří.
Přes zimu chtějí nazkoušet koncertní materiál. Pak se prý uvidí.

Kontakt:
Jiří Buďa
Jiri.Buda@seznam.cz
Příště:
Láďa Kutík (zřejmě 8.11.)