Naposledy jsem v divadle takto plakala na odzbrojující komedii Vše o mužích. Plakali jsme s přítelem oba, i když jsme hru vnímali každý z druhé strany pohlavní barikády. A nyní v poděbradském divadle Na Kovárně při představení místního Járova divadelního souboru.

Poděbradská derniéra Cimrmanovy hry Hospoda Na mýtince měla v podání místních tváří opět své kouzlo 
a trochu jiný nádech, než v nesmrtelném originále. Plakala jsem během přednášky a vzlykala během hry, protože už mě smích bolel a vedle mě plakala tentokrát kamarádka, kterou jsem na hru přivedla v den jejích narozenin. Bylo to pro ni překvapení a protože má slabost pro „pražské Cimrmany" i pro poděbradský spolek, mělo mé večerní překvapení kýžený dopad.
Pracovní stres jsme spláchly kelímkem Něžného barbara na rautu od místních sponzorů, který vždy tyto veřejné divadelní zkoušky Cimrmanových v podání Poděbraďáků doprovází.

Večer nebo spíše protagonisté večera přichystali 
i mně překvapení. Překvap někoho a ono se ti to vrátí… Ještě před začátkem představení jsme byly s kamarádkou vlákány do zákulisí, kde oslavenkyni sám režisér souboru popřál a obdaroval ji růží. V tom jsem prsty neměla, proto děkuji, pane Merto, za milé a pozorné gesto! Dostala ji od Vás má spřízněná duše, přímý 
a spolehlivý člověk, který si ji rozhodně zasloužil.

Rozněžněny barbarem a gratulací jsme se usadily 
v prví řadě a vzhlížely k řečnickému pultíku. Objevily se za ním i nové tváře interpretující přednášky o Járovi Cimrmanovi a další překvapení. Nad rámec známých textů naplněných mistrovým géniem přednesl Vráťa Lébl svou oslavou báseň Sponzorská. Záměrně ji zařadil až za přednášku osvětlující Cimrmanův absolutní rým.

Po vzoru „Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny." recitoval o červeném a bílém vínu, pečivu a vánočce i pivu od sponzorů, až se lidem v publiku natřásaly žaludky zaplněné obsahem Sponzorské básně. Nevinný výraz recitátora se nám v hlavách mísil s Něžným barbarem v absolutním rýmu.