Popiš čtenářům své muzikantské začátky.

Začínal jsem ve třídě na učňáku. Skoro každý tam na něco hrál. Všechny přestávky ve škole jsme vyplňovali džemováním. Když přišel učitel, tak jsme to pobalili. Nosili jsme si španělky, někdo trumpetu, saxofon, dokonce tahací harmoniku.

Měli jste i nějakou studentskou kapelu?

Měli, hráli jsme v Hradištku. Přišli snad všichni učitelé, protože je to zajímalo. Dvakrát do roka jsme pořádali Hradištský antihudební festival, tedy HAF. Hrali jsme trampské Tři citrónky a tak.

Pak už přišla regulérní kapela Dekl?

Ano, Dekl byla v roce 1994 první férová kapela s bráchou Standou a třeba bubeníkem Honzou Vávrou. Makali jsme na původní tvorbě, některé písně jsme potom prolongovali do repertoáru Crossbandu.

Co další angažmá?

Následovala Te–sla, to znamenalo technicky slabé. Tady hrálo asi nejvíc muzikantů. Byli jsme schopní sestavit dvě i tři kapely Te–sla na jeden večer a tři různé akce. Vystřídalo se v ní asi pět bubeníků, tři basáci a osm kytaristů. Tahouny se stali Honza Ritter a David Šitavanc. Potom jsem hrál ve swingové skupině Dixieczech na valchu, vysloveně odreagovávačka. Vyjeli jsme i do Německa. Pak jsem se mihnul v jazzové kapele Chains.

Bavilo tě objíždět tancovačky?
Všechno má svoje, člověk se pořád učí. Jezdil jsem s Jirkou Benešem, zvaným Žíla, pak ještě tři roky v duu různé večírky, svatby nebo rauty. To byla dobrá zkušenost, naučíš se komunikovat s lidmi. To je dobrá škola. Přehrávání převzatého repertoáru mě ale unavovalo. Na to konto vznikl současný Crossband.

Pojďme na chvíli jinam. Ty jsi hrál a zpíval i v Hálkově divadle?

Většinou jsem zpíval a to v muzikálech jako Divotvorný hrnec, My Fair Lady, Oklahoma nebo Polská krev. Hlavní činoherní roli jsem dostal ve Strakonickém dudákovi. V současnosti hrajeme Baladu pro banditu, kde vlastně Crossband jako kapela hraje v orchestřišti. Pod taktovkou Jirky Beneše, který upravil původní muziku do rockové podoby.

Mihnul ses i ve filmových rolích?

Mám maličkou roli bulvárního novináře Paldy v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Pak jsem hrál dělníka na skládce v seriálu Redakce. Jezdím na castingy. Když budeš čekat, až ti něco spadne do klína, nemusíš se dočkat. Nejdelší scénu jsem absolvoval s hercem Jirkou Langmajerem na baru, ve finále trvala pár vteřin.

A už jsme u dnešního Crossbandu.

Po té taneční zkušenosti jsem měl chuť na vlastní muziku. Tři roky zpátky jsme začali hrát. Skládal jsem v Deklu, skládám i teď. Texty psal Dan Petr, nyní Aleš Misař nebo David Šitavanc. Od Deklu hrajeme ještě Jazzbabu, jinak je repertoár zcela nový.

Kdy vyjde CD Auditorium?

Křtíme ho v pátek 18. května v kulturním domě v Nymburce. Kmotrem desky se stal Vilém Čok. Je mi blízký svou tvorbou i vystupováním v muzikálech. S námi zahraje ještě spřízněná skupina Den a celý večer dohraje diskotéka FiCZák. Album bude v prodeji na místě a pak po celé republice. Vydává nám ho firma Popron Music.

Jak jste desku dlouho točili?

Čistého času dva měsíce v auditoriu základní školy v Komenského ulici v Nymburce. Odtud ten název, proto i fotky a plakáty, kde máme na uších sluchátka. Prostě posluchárna. Kamarád a zvukař Lukáš Pilař odvedl dobrou práci.

Co klip, neuvažujete o něm?

Chtěli bychom ho natočit na Óčku. První asi ve studiu a druhý bych rád v interiérech Nymburka. Vybíráme z titulů jako Fousáč nebo Vlny mezi námi. Na desce je celkem 12 písní.

Co si od vydání slibuješ?

Je to další stupínek, který tě dovede někam dál. V tuhle chvíli máme už nových osm písní. V podstatě materiál na další desku. Cvičíme teď na křest a během tří zkoušek jsme složili čtyři nové písně. V budoucnu bychom se rádi naší muzikou uživili.