Celoživotním koníčkem Bohuslava Sedlatého, zvaného Bogan, byla hudba. Ovládal hru na housle, mandolínu, tenorsaxofon, kytaru, banjo, baskytaru a kontrabas. Absolvoval kurs hudebního aranžmá u hudebního skladatele Alexeje Frieda. Již v dobách studentských se stal členem hudební skupiny vedené Františkem Novákem.

„Od roku 1951 vedl velký taneční orchestr, který postupně pod názvem Melody Club dosáhl plného obsazení klasického bigbandu o 16 až 17 hráčích. Orchestrem prošlo několik později profesionálních hráčů, jednu sezonu zpívala s jeho orchestrem v začátcích své kariéry i Marta Kubišová,“ řekl syn slavného kapelníka Bohuslav Sedlatý ml.

V orchestru působil jako dirigent, aranžér a hráč na kytaru, banjo, ale zejména na kontrabas či basovou kytaru až do roku 1968. Z členů tohoto orchestru se pak rekrutovala i vynikající dechovka. Patřil mezi členy Nymburského komorního orchestru.

Hudební těleso dosahovalo kvalit profesionálního orchestru. Kromě zimních plesů hrál orchestr každý týden na takzvaných čajích. Taneční zábavy probíhaly každou sobotu večer zpravidla v sále hotelu Záložna na náměstí a v neděli odpoledne v hotelu Grand (dnes Postřižiny) v Palackého třídě, nebo v létě v nynějším hotelu Ostrov nebo v osadě Jivák. „Dle dochovaných archiválií v nejúspěšnějších letech 1960 až 1967 absolvoval v průměru 140 hudebních produkcí ročně. Poté, co byly odpolední čaje organizovány v Klubu dopravy a spojů (Národním domě), přesahovala návštěvnost 700 hostů,“ ví Sedaltý ml.

Radou města bylo Sedlatému v roce 2004 uděleno městské vyznamenání, Nymburský lev II. třídy.

Bohuslav Sedlatý, zvaný Bogan, se narodil 15. března 1920 v Nymburce. Vystudoval tady Státní reálku, kde roku 1939 složil s vyznamenáním „zkoušku dospělosti“. Dále absolvoval abiturientský kurz Obchodní akademie v Praze Karlíně. V letech 1963 až 1968 studoval dálkově Fakultu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium úspěšně ukončil v květnu 1968.

V době německé okupace byl v roce 1942 nuceně nasazen na práci pro Německou říši a to nejprve do Brandenburgu a posléze v době náletů na německá města do Hamburku k organizaci Technische Nothilfe. Po válce se stal zaměstnancem odboru kultury ONV Nymburk, v roce 1968 se stal vedoucím odboru. „Po invazi sovětských vojsk a dalších armád zemí Varšavské smlouvy se stal obětí normalizačních čistek, neboť se postavil proti okupaci sovětskými vojsky. Režim ho označil za oportunistu,“ řekl Sedlatý ml.

Bohuslav Sedlatý zemřel v roce 2005.

Autoři: Lukáš Trejbal, Bohuslav Sedlatý ml.