Spisovatelka fantasy Renata Štulcová přijela do Nymburka na skutečnou besedu s dětmi. V městské knihovně jim předčítala ze svýh knih, učila procházet labyrinty a vyprávěla o svém archetypickém světě plném mýtů a dávných legend.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že jste se narodila v okamžiku, kdy slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Byly to tedy hvězdy, planety nebo něco zcela jiného, co vás předurčilo pro dráhu spisovatelky?

Od okamžiku, kdy jsem se naučila číst, četla jsem jako divá. Brzy nebylo doma knihy, kterou bych nepřečetla. Kuriózní je můj zážitek z konce roku 2007. Knihy od Ježíška jsem už stačila přelouskat, a proto jsem se hned ráno vydala do knihovny. V přítmí regálů jsem vybírala verneovku, když tu za knihovnicí přišla knihovnice z oddělení pro dospělé a pravila: „Ty už tady někoho máš?“„Jo, nějaké
šílené dítě je tamhle za regálem,“ zašeptala má knihovnice. Do očí mi skočily slzičky. Ta knihovnice už naštěstí v naší knihovně nepracuje a ze šíleného dítěte je spisovatelka.

Jak píšete a jakým způsobem vzniká a jak dlouho dozrává příběh než se dostane ke čtenářům?

Nejdřív přiletí myšlenka, objeví se postavy a jejich příběh. Pak čtu knihy, brouzdám po Internetu, abych objevila všechna místa a drobnosti, které děj naplní. Poslouchám rozhovory lidí a z každodenního života vznikají další nápady. Příběh zapisuji propiskou na skutečný papír a teprve celé to přepisuji „všema deseti“ do počítače.

Váš fantasy svět v trilologii Nemetonburk vypráví o cestování čtyř sourozenců napříč časy a prostory. Co on může dát dnešním dětem?

Pro mě jsou děti rovnocennými partnery. Pracuji jako učitelka na základní škole a do dětských očí se dívám denně. Znám jejich gesta, reak〜ce. Dobře vím, že mají rádi výzvu a vyprávění v Nementoburku obsahuje „skrytý obrázek“, který si čtenář musí poskládat sám. Ten můj pararelní svět není jen tak náhodou podobný pohádce, protože ani v pohádce se nic neděje jen tak, každý skutek má svůj smysl. Nemyslím si, že jsou výlety do minulosti o vracení se. Chováme se pořád stejně.