Už od hlavního vchodu budovy se sídlem Městského kulturního střediska slyším vzrušené hlasy a na schodišti si pár minut před příchodem oslavenkyně vychutnávám pohled na špalír, který stoupá vzhůru. Učitelka klavíru na ZUŠ Nymburk Stanislava Sýkorová dnes slaví šedesátiny.

Když stane pod schody, hned je mi jasné, proč se tajného koncertu pro ni účastní tolik jejích bývalých žáků. Je to osobnost. Během uvítací narozeninové písně „Stáňa má narozeniny" se pozdraví na každém schodu s každým od nejmenších žáčků po své „pra-žáky" a od každého dostává růži. Je hmatatelně překvapená. „Přála bych vám to zažít," říká Stáňa překvapeně, dojatě a šťastně zároveň.

V sále s křídlem usedá na připravený trůn, u nohou šedesátku růží a přátelský narozeninový koncert může začít. Své klavírní umění předává paní učitelka dál a nyní uvidí, kdo s ním kam došel. 
V publiku s napětím očekávají svůj výstup před vrchní kritičkou a oslavenkyní v jedné osobě její žáci napříč generacemi, dnes profesionálové 
i nadšení amatéři.

Téměř osmdesátka žáků, která prošla jejíma rukama 
a jejich pozitivní ohlasy na překvapení při oslavě kulatých narozenin vypovídá za vše. Od prvních slov moderátorů z řad žactva padaly glosy, vtipy a srdečná slova. Protistresová opatření pro účinkující byla navržena: vyloučení povinné skladby a nekritický pohled Stáni Sýkorové.

A už převážily krásné a dynamické tóny klavíru. Na něm se vystřídaly dvě i čtyři ruce, u něj pak pěvkyně i recitátor. Magdalena Zikmundová jako prví žákyně pásmo otevřela. A dále se hlásil Pepíček Dvořák, Šárka Baštová – Rychetská, Irena Černíková. Hrálo se z not i zpaměti, do toho na kytaru, pánové vzpomněli skladbou na vojnu, nebo naposledy veřejně hráli na absolventském večírku.

A paní učitelka každému po jeho výstupu při aplausu věnovala objetí a neubránila se komentáři. Vždyť třeba Robert Pavlas patřící mezi „pra-žáky" je farmaceut a ředitel firmy a naposledy veřejně zahrál před 31 lety. „Málem mě vyhodili z domova, když jsem teď ty dva měsíce cvičil," pobavil klavírní družinu pra-žák Robert a ukázal, že si 
s klavírem stále famózně rozumí.

Pra-žáci naoplátku vzpomněli na Stániny mírné donucovací prostředky. Následovnice, učitelka Lenka Burešová, oslavenkyni věnovala i noty s oblíbenou Bachovou skladbou. „Tuto skladbu jsem si přála zahrát na pohřbu," smála se Stáňa Sýkorová. 
A protože slaví narozeniny na MDŽ nechyběli ani tři rudé karafiáty.

Svým profesionálním vystupováním i vlastním rozpracovaným velmi dynamickým dílem ji potěšil Aleš Kohout, který vystudoval hudební akademii a je operetní muzikálový herec v Plzni. „Vzpomínáte, jak jsem na hodinách vždycky zapomínal sundané hodinky? Tak dneska už mám troje," přidal k lepšímu mladý umělec.

Ke zpěvu u klavíru vyzval svou neméně nadanou sestru, také bývalou žákyni Stáni. „Nechala jsem si udělat gelové nehty, takže budu radši zpívat," zavtipkovala a od srdce přednesla francouzský šanson.

Žákyně Olinka, která se
v posledním ročníku nemohla rozhodnout mezi biologií 
a konzervatoří, si nakonec vybrala správně a dnes přišla zahrát z domova od svého miminka. „I ve vězení na doživotí bych vydržela s klavírem," vzpomněla oslavenkyně na slova své žačky.

Skutečně známým jménem mezi žáky je Sylva Čmugrová. Současná pěvkyně Národní opery Praha byla kdysi také žákyní klavíristky Stáni Sýkorové. Přijela jí zazpívat.

To ale večírek teprve začínal. Po společné písni, kdy za klavír usedla sama paní učitelka, a společném fotu se pokračovalo v restauraci, kde samozřejmě nesměly chybět klávesy a další nástroje.