Letní počasí, davy spokojených diváků a příjemná muzikantská pohoda na pódiu.

To jsou hlavní znaky pátého ročníku festivalu Ve stínu vodárenské věže, který pořádalo městské kulturní středisko v sobotu odpoledne
a večer. Hojnou účast diváků lze přičíst také tomu, že se na akci neplatil žádný vstup. 
I tak však početné publikum potěšilo organizátory i samotné muzikanty. „Ještě před vystoupením první kapely přišlo více než sto lidí, což relativně krátká historie tohoto festivalu nepamatuje," konstatoval jeden z průvodců festivalem Jarda Kříž.

Patrně prvním hudebním vrcholem bylo strhující vystoupení takřka nevidomého kytaristy Martina Rouse. Folkrockového písničkáře mohou fanoušci znát jako zakladatele kultovní kapely různě handicapovaných muzikantů Sluníčko. V té se později objevila také například Lenka Dusilová. Deset let pak působil jako kapelník rockové party Šántí. V Nymburce předvedl například zcela originální fúzi písně Sommertime Gorge Gershwinaz roku 1935 s jednou z vypalovaček od Nirvany. Zaslouženě si pak po bouřlivých ovacích mohl vychutnat i přídavek v opět neopakovatelné verzi hitu Elvise Presleyho Jailhouse Rock. Kromě hudby se Rous věnuje také malování, což je při jeho zrakové indispozici poměrně překvapivé. „Baví mě spousta věcí, hlavně ty, na které nemám vybavení: například malování (pro oči nevidím), nebo hudba (mám havraní hlas a hraju jak pras…)," říká sám o sobě.

Vpodvečer fanoušky rozparádily dvě regionální skupiny: nejprve Lážo Plážo z Lysé nad Labem, pak domácí Crossband. To už se však na pódiu schylovalo k vrcholu festivalu, vystoupení kapely Neřež s proslulými muzikanty v čele se Zdeňkem Vřešťálem a Vítem Sázavským. V poslední době s nimi hraje také Nymburák Vítek Beneš, který střídavě hraje na tahací harmoniku, klávesy, perkuse 
i třeba na triangl.
Kapela zahrála písně jak 
z nové desky, jejíž obal mimochodem vytvořil v Nymburce také dobře známý David Šitavanc, tak starší věci z doby, kdy s oběma pány na pódiu stávala zpěvačka Zuzana Navarová a kapela se jmenovala bez háčků Nerez.

A když muzikanti spustili píseň Benátecká Vrutice, kam podle svých slov chodil Zdeněk Vřešťál na houby, mohli se hudebníci cítit jako doma.
Vřešťál byl vůbec celý večer v dobrém rozmaru. „Vidím tady pobíhat děti. Tak děti, pojďte si poslechnout takovou básničku, já ji pak zahraju. To se vám bude líbit, je to o rozvodu," laškoval s několika mrňousy pod pódiem.

Krátce před desátou večer se pak festival stal definitivně minulostí. Návštěvníci se však už teď mohou těšit na příští šestý ročník, který se na stejném místě uskuteční znovu poslední květnovou sobotu v roce 2013.