Tedy fakta: už je tomu dávno, kdy bylo nymburské kino Sokol zaplněné do posledního místečka, nadšeně aplaudovalo a prožilo skutečný hudební orgasmus.

Právě to se přihodilo ve středu večer, kdy rockový orchestr tří skvělých muzikantů  ve dvouhodinovém programu předvedl vše, co si posluchač od těchto chlapíků dovede představit. Vladimír Mišík zazpíval jak dojemná starší blues, tak hity z novějších desek. Prostor mezi písněmi vyplňoval vtipnými historkami 
z muzikantského života a také příběhy k jednotlivým písním. „Jednou v mládí jsem se zamiloval a pozval jsme si dívku domů. Maminka odjela, udělal jsem nějaké dobroty, koupil jablečné víno a těšil se, jak to bude prima.  Jenže ta dívka vůbec nepřišla. A to je všechno, jsou z toho tři sloky," uvedla například známou hitovku Jednohubky.

Virtuozita Jana Hrubého 
i Radima Hladíka se projevovala v natahovaných improvizovaných koncovkách některých písní. A všechno bylo fajn, včetně vytleskaného přídavku…

TŘI OTÁZKY PRO VLÁĎU MIŠÍKA…

Vláďo, jaké máte pocity, když jedete hrát do Nymburka? Předpokládám, že víte, na co narážím…
Nostalgie. Jednoznačně nostalgie. Ano, vy víte, že jsme tady kdysi dávno začínali. V jednom takovým starším baráku na náměstí jsme měli zkušebnu a hráli jsme tam i s místníma muzikantama.  Takže sem se člověk pořád rád vrací.

Teď je přestávka vašeho koncertu a zdá se, že jste všichni tři ve výborné kondici. A nejen muzikantské. Jak často v tomto složení vystupujete?
Jezdíme pořád. Teď je to všechno jedna velká dlouhá šňůra. Buď v této sestavě s Honzou Hrubým a Radimem Hladíkem. Nebo taky mám svoji kapelu, ve které však ze zakládajících členů zbyl už jen Guma Kulhánek. Ale koncertuju prakticky pořád. To víte, chci hrát, dokud to jde.

Jasně. Ještě zpět do Nymburka. Máte vyprodáno, před vámi zaplněný sál. Čekal jste to?
No jak jsem řekl, k Nymburku mám osobní vztah. A zaplněný sál je vždycky strašně fajn. Jsem rád, že na stárnoucí rockery přijde tolik lidí.