Nechci vám vnucovat svůj názor na hospody. Přiznávám hned na úvod bez mučení: Jsem hospodské dítě. Miluju zakouřené prostředí s půllitrem dobrého piva.

V té souvislosti mě trochu zdvíhá za židle, že jedna z posledních opravdových nymburských hospod jde po zavření někam do háje. Jistě, je to soukromý majetek, a tak děj se pivní vůle boží. Jenže! Kolují zaručené fámy – znáte to – že objekt koupili vietnamští obchodnícia chtějí dole vybudovat jeden z dalších nonstop barů a v patře bude prozměnu tradiční textilní zboží, tedy hadrárna.

Co se stane s originálním obřím obrazem v omítce nymburského malíře Hanuše Bohmana znázorňující ponocného se svítilnou? Možná se pousmějete, ale pro mě je ponocný od Gregorů něco jako Piják absintu z pražské kavárny Slavia.

Nymburský básník, novinář a milovník této hospody Jiří Teper chodil ke Gregorům 35 let. „Pro mě je to velikánskej smutek a bezmoc. Do této hospody k panu Kolandovi chodili rádi už mí rodiče a ve výčepu tehdy visel obraz pana hostinského od malíře Hanuše Bohmana,“ ví Teper. „Nikdo neodhadne, co bude s dominantním obrazem ponocného. Bohužel tu stát nechal před lety podnikat Vietnamce, kteří žádnou tradici neuznávají,“ uvedl Teper.

Zase jeden zářez do sbírky s nápisem: Konec starých časů. „Pro někoho byla tato hospoda, jedna z posledních, která dýchala otčinou, jako něco velmi důvěrného. To ti žádný hypermarket ani hamburgrárna nenahradí. Oželel jsem už spoustu hospůdek v Praze,“ dodal Teper.