Vtipné čtení pražského básníka inspirované několika cestami do New Yorku, mimořádně rozdováděný jinak decentní básník Pavel Zdražil či originální podání staropražských hitů na harmoniku a za doprovodu zvuků beatboxera.

I takový byl páteční večírek v nymburské kavárně 
U Strejčka. Jeho hlavním hostem byl pražský básník a performer Milan Kozelka, který přečetl ukázky z nově vydávané knihy Manhattanský deník. Kromě této knihy vychází nekonformnímu autorovi i druhé, podstatně jadrnější dílko s názvem Semeniště zmrdů.

Z Kozelky je na první pohled i poslech poznat, že patří ke generaci beatníků. Stejně tak jako se ostře vymezoval proti komunistickému režimu v předlistopadových dobách, tak ostře vystupuje 
i proti současnému vedení státu. Nit nenechává suchou zejména na současném českém prezidentovi Václavu Klausovi. „Já vedu několik polemik, například i s českým undergroundem,“ říká Kozelka v rozhovoru, který si můžete přečíst na této straně.

Ukázky z Manhattanského deníku byly vtipné i ostré a jak sám poznamenává, skládají se 
z jedné třetiny z toho, co skutečně v Americe zažil, z jedné třetiny z toho, co by tam chtěl zažít a prostě mu to za oceánem chybělo a třetina je čirá fantazie.

Po krátké přestávce se na pódiu objevil známý básník Pavel Zdražil, který však publikum doslova šokoval. A to příjemně. Jindy rozvážný 
a dumající básník se rozhodl přečíst svoji fantaskní povídku Zvláštní kraj aneb Vítkova skoropohádka z knihy Salamandří veselice. A do svého projevu vložil tolik emocí 
a částečně i hereckých prvků, že desítky přítomných jen zíraly a dobře se bavily.

Na scéně se pak také objevili  polabští básníci Lukáš Trejbal a Ondřej Urbanec. Nejvýraznější částí závěrečné fáze večera bylo vystoupení poděbradského harmonikáře Martina Váchy. To, že se tento svérázný umělec nebrání ani sebešílenější hudební fúzi, dokázal fakt, že při několika písničkách jej zvuky doprovodil mladý nymburský beatboxer Honza Bajer.

Radost z povedeného večera neskrýval ani Kozelka. „Já jsem v Nymburce poprvé a vidím, že sem budu muset zajet častěji. A nejen proto, že tu máte hrozně hezký holky,“ pochvaloval si pražský básník, který narychlo v Nymburce sháněl nocleh. Vůbec se mu totiž z báječné atmosféry originální kavárny nechtělo odjíždět zpět do Prahy.

Prezidentem by mohl být Halík. Nebo Vráťa Brabenec, říká básník a performer Milan Kozelka

Milan Kozelka špatně slyší. Proto jsem často musel při rozhovoru otázku i několikrát zopakovat. Jak však začne mluvit, rozlévá se mu většinou po tváři nenápadný úsměv. A to 
i přesto, že pro ostřejší slovo nejde nikdy daleko.

Vydáváte současně dvě knihy – Manhattanský deník a Semeniště zmrdů. Zkuste je krátce představit a nalákat potencionální čtenáře ke koupi.
Manhattanský deník je souhrn textů jednak zažitých situací a dialogů, jednak vymyšlených věcí, proto taky tu knihu věnuji Karlu Mayovi. Vznikla díky mým několika pobytům v New Yorku v rozmezí čtyř let. Jsou to takové fantaskní situace. Já jsem se tam nepohyboval pouze mezi intelektuály a umělci, ale také třeba v Bronxu, nebo v jižním Brooklynu. Zažil jsem tam drogovou přestřelku, kdy jsem ležel pod kontejnerem a mířilo na mě asi dvacet policejních samopalů. Bylo to hodně nepříjemné, postupně nás tam zvedali a odváděli do stanice metra. Při první návštěvě New Yorku se mi začalo stýskat po Praze, tak jsem do těch textů propašoval i Prahu.

Jak dlouhé byly pobyty za oceánem?
Poprvé jsme tam s přítelkyní byli 14 dnů, podruhé jsem tam strávil 20 dnů, potřetí čtyři dny a počtvrté 14 dnů. Jezdil jsem tam na festivaly alternativního umění, které pořádala Ginsbergova nadace.

Vraťme se ještě ke druhé knize, kterou také křtíte 28. března.
Semeniště zmrdů, to jsou ostré politické satiry, které vznikaly zhruba tři roky. Začaly vycházet a asi tak polovina jich vyšla v Britských listech u Čulíka. V té knize jsou 
i texty, které Čulík odmítl do Britských listů zařadit, protože měl strach, že z toho bude průser. Já si myslím, že už je na čase začít takhle ostře psát, protože to, co se tady děje, nemá obdoby. Je tam také poměrně ostrá polemika s undergroundem, protože mně už s některými těmi hochy došla trpělivost. Byl jsem kolem Silvestra na mlýně u Míry Skaláka a hodně jsme o tom diskutovali. Že to je vlastně předstírání něčeho, co už neexistuje. Něco se musí změnit, ale zatím ještě přesně nevím, co. Ale je tam i polemika s Plastic People. Já jsem myslel, že je tím nas..u, ale je zajímavé, že když byl jeden z večerů v Praze a já jsem to tam četl, tak Pepa Janíček s Evou Turnou (členové kapely Plastic People of the Universe – pozn. aut.) se tam váleli smíchy po stole. To mě docela nasr… . (smích)

Údajně je tam i dost ostrých výpadů proti prezidentu Klausovi...
Já nemám rád víc lidí. Nemám rád ani třeba Schwarzenberga nebo Vondru. To jsou grázlové. A vůbec tahle vláda je tou nejhorší od dob Husáka.

Vy nemáte rád spoustu lidí…
Já zkrátka nemám rád arogantní blby.

Dobře, pojďme se trochu pozitivněji zaměřit. Koho byste například viděl jako budoucího českého prezidenta?
Já jsem měl vytipovaného jako budoucího prezidenta filozofa Ladislava Hejdánka, ale on je na tom špatně zdravotně. Ale mezi námi, českým prezidentem by měl být okamžitě Halík. Je to úžasně vzdělaný, chytrý chlap. Má to v hlavě srovnané, nesouhlasí s církevními restitucemi v tom rozsahu, v jakém jim to nabízí, i když je to římský katolík.

Není to až příliš velký populista, který je ochoten se v médiích vyjádřit prakticky ke všemu?
Ne, to je dobře. On vyrovnává nerovnováhu s jinými populisty, kteří jsou na rozdíl od něj úplně blbí. V argumentaci je on mnohem silnější 
a přesnější. Jo a taky jsem říkal Vráťovi Brabencovi (člen Plastic People – pozn. aut.), že by mohl být prezidentem. Byli jsme spolu na koncertu skupiny Ramones. On byl docela opilý a povídá mi: Představ si, byl jsem v New Yorku a viděl jsem tam chlapíka, který vypadal úplně jako ty. Já mu říkám, ty debile, to jsem byl já. 
A on říká: No vždyť ti povídám, že byl úplně stejný jako ty. (smích)

Zaslechl jsem, že máte taky hezkou příhodu s ministrem Kalouskem…
No jo, to je bohužel na youtubu. My jsme byli s Pirátskou stranou na prohlídce parlamentu a když jsme vylézali, tak vidím, jak přijíždí auto s Kalouskem. Povídám, dáme s ním řeč, ne? Tak jsme 
s ním dali řeč, on byl slušně ožralej, no bylo to neskutečný… Á, vy kokoti… a vy jste zloděj. A nakonec říká: Já jsem kluci taky kokot. On se pak ve finále i tak podepisoval. Kokotu Radkovi kokot Mirek.

KDO JE MILAN KOZELKA

Básník, prozaik a performer Milan Kozelka se narodil 3. 11. v roce 1948 v Kyselce u Karlových Varů; vystudoval školu života, načež se věnoval výtvarnému umění (performance, akce, land-art, happening, minimalismus apod.) a v 90. letech organizační, redaktorské a editorské práci. Jako lektor působí na různých vysokých uměleckých školách, kde se věnuje tématům umění a politika, umění a mocenské systémy ad. Je autorem mj. tří monumentálních antologií mapujících aktuální slovesné a výtvarné dění v regionech Ostravska (V srdci černého pavouka, 2000), severních Čech (Od břehů k horám, 2000) a Olomoucka (Vertikální nostalgie, 2002). V současné době žije v Praze, provozuje vlastní nakladatelství Gulu-gulu a věnuje se ponejvíc literatuře.