„Dá se říci, že křesťané už dva tisíce let slaví tyto svátky umučení Ježíše Krista a jeho Zmrtvýchvstání. Je to tajemně symbolické, když večer kolem západu slunce na Bílou sobotu je v blízkosti kostela zapálen oheň, připomínající světlo Kristovo. Následuje zapálení svíček od tohoto ohně, které nesou věřící. Průvodem vcházíme do kostela a pokračuje se dlouhými obřady Veliké noci. Jsou o hodně delší než známější půlnoční. Při těchto posvátných obřadech převážně nepokřtění z řad dospělých přijímají svátost křtu,“ popsal jáhen Jaroslav Pekárek.

Velikonoční vigilie (v katolické církvi je velikonoční vigilie samostatnou liturgií připomínající a zpřítomňující Kristovo zmrtvýchvstání) se uskutečnila také v nymburském kostele sv. Jiljí. „Stále více se mi líbí bohoslužby o Velikonocích, které jsou jiné než během roku. Zvláště na Velký pátek nebo na Bílou sobotu je to něco jedinečného,“ řekl farář z kostela sv. Jiljí Jaroslav Krajl s tím, že na Bílou sobotu večer začínají bohoslužbu venku u ohně. „Potom máme zvyk nezpívat v postní době aleluja, a když najednou ten večer před evangeliem zazní, tak to člověku jde mráz po zádech,“ dodal Jaroslav Krajl.

Velikonoční svíce, označovaná též jako paškál, je vysoká svíce zapalovaná při velikonoční vigilii v církvích západní liturgické tradice, která symbolizuje vzkříšeného Krista.

Velikonoční svíce se zapaluje při velikonoční vigilii, která se koná po západu slunce, od ohně v blízkosti kostela. Postupně se s ní vchází do ztemnělého kostela a jáhen se zdviženou svící třikrát zpívá zvolání Světlo Kristovo.