Začínal jste jako učitel. Co se stalo, že jste pedagogickou činnost pověsil na hřebíček?

Učení, zvláště pubertálních dětí, není pro mě. Více se zabývám sebou, než dětmi. Potřeboval bych být více extrovert a učitelská autorita. Nyní se pomalu přeorientovávám na žurnalistiku.

Co momentálně děláte?

Teď jsem si splnil v praktické rovině nežádoucí sen 
a jsem básník na volné noze. Ale pracuji na tom, abych byl na zajištěné noze.

Jak jste se dostal ke psaní básniček?

Hrálo v tom roli několik faktorů. Za prvé: maminka se učila zrovna na přijímačky na pedagogickou do Hradce Králové a měla zrovna na nočním stolku Villona, tak jsem tam nahlédl. Bylo mi patnáct. To bylo první setkání s poezií. A pak náhoda. Rozhodl jsem se zkusit napsat báseň. O první věci, která mě napadne. Maminka mě poslala pro rybíz, tak jsem si řekl, že báseň se bude jmenovat Rybíz. Dokonce si pamatuji první verš: S mističkou na rybízek půjdu… a nezůstalo u jedné. Tak jsem si řekl, že napíši celou sbírku jako Villon. Samozřejmě, že jsme se oba značně lišili. Výsledek je spíše rarita uložená někde hluboko ve skříni 
a bylo to psané ještě na stroji.

A ta sbírka tedy existuje?

To je čistě soukromá bibliofilie, dokonce s vlastní ilustrací pastelkami.

A nikdy to nevyšlo na veřejnosti?

Nevyšlo a jedině dobře. To je můj soukromý pokus.

Je to jakýsi „kostlivec ve skříni", nebo je to památka?

Určitě památka. Je to spíš pro pobavení. Těch „kostlivců" by byly stovky. První léta jsem byl hodně plodný, každý den jedna báseň, abych se udržoval ve formě.

Jak to tak přijde, že člověka najednou napadne báseň? Je to něco jako s hudebním skladatelem, že ho napadne nějaký hudební motiv a rozvine ho?

V posledních letech už je to přepadovka múzy, takže básně inspirované. Ale když jsem začínal, tak jsem si je cucal z prstu, aby vůbec něco vzniklo za každou cenu. Dovedu je psát na objednávku, 
i úkladně záměrně, ale to není taková radost, jako rozvíjet tu náhlou inspiraci. Jsou to leckdy detaily nebo věci, které člověk běžně míjí, ale najednou si uvědomí, že jsou tady a také mohou inspirovat. Třeba jak vyzvání evangelický kostel. Jel jsem tuhle před čtrnácti dny na kole 
a on zrovna zase vyzváněl 
a já si to dal nějak do spojitosti s kaštany a vznikl první verš a napsal jsem přírodní motiv večer, kostel, zvony… 
I tak to může přijít.

Děláte něco pro to, když už jste básníkem na volné noze, abyste z toho měl také nějaké peníze?

Ostré hrany reality jsem na „volné noze" už poznal, proto je mi jasné, že poezií se neuživím a hledám, hledám to pravé výdělečné povolání (ideálně psací). A po něm teprve tu pravou. Musím přiznat, že se nedaří a smůla se lepí na paty. Básník je neustále ohrožený druh. Na druhou stranu to nese i pozitiva: básně vznikají ve všech, 
i v nejhorších časech, 
a možná že jistá existenční tíseň je inspiraci prospěšná. Mně teď není zrovna do zpěvu, a přece „zpívám." Něco málo už jsem vydělal v oblasti překladů poezie. Už po dva roky soustavně pracuji na překladech poezie R. M. Rilka a jeho cyklu „Sonety Orfeovi". Celkem 56 sonetů zamýšlím vydat běžnou cestou u nakladatele. Prvního zájemce jsem právě našel.

Jak se překládá báseň?

Snažím se, aby forma a délka veršů byla dodržena, je to potom taková skládačka.

Je to těžší než psát vlastní verše v češtině?

Kupodivu ne. Původní autor mě přece jen navede. Myšlenka mi slova navrhuje sama. A já jen musím hledat vhodná synonyma a rýmy 
a dodržet rytmus. Takže poezii překládám do poezie. Vlastní věc je těžší, protože tam musím překládat pocity do slov a zvláště, když je to nevýslovné, to je náročnější a stojí mě to víc energie.

Už jste někde něco vlastního vydal?

Mám své verše na blogu www.alesmisar.eblog.cz. Moje čtvrtá řadová sbírka básní ponese název Lunoryty. Měla by vyjít na podzim elektronicky jako e-kniha ve formátu pdf a ve verzi ke stažení do čtečky. Ilustrace již na svá bedra a štětce vzal Jiří Vetešník. Říkám si, že už není nač čekat, ta sbírka mi sedí na stole už rok. Bude vydaná přes nakladatele 
a bude ke stažení. A zde je možnost poslat autorovi příspěvek. Ale výdělek z takové sbírky je skutečně skromný. Byl bych rád, kdyby to vyšlo do konce roku.

Když jste se zmínil o žurnalistice. Zkusil jste někdy zpravodajskou žurnalistiku?

Něco v tom smyslu, jako třeba na fakultě do časopisu jsem psal zprávu z konference.

Máte nějaké novinářské základy, dostal jste se někdy k nějakým skriptům?

Musel jsem, protože jsem dostal na starost v Milovicích novinářský kroužek. Co jsem stihl, nastudoval jsem si teorii z kvalitních skript. A musím říci, že tyto hodiny s šestou až sedmou třídou patřily mezi ty nejlepší. Děti reagovaly nadšeně.

Jste velmi poetický člověk a do dnešní doby ani moc nesedíte. Možná bych si vás představila tak někde v době Jiráska…

Nemusíme o tolik století zpět. Mně by se líbila první republika. Všeobecně byl naprosto odlišný dobový vkus, větší morální tlak, na to, jak se má člověk chovat. Když to někdo porušil, byl to velký prohřešek.Mrav a etika, to tenkrát byly pojmy.

Jaký máte vztah se svými rodiči?

Měl jsem pěkné dětství. Mám hezký vztah nejen s rodiči, ale bydlí s námi i osmdesátiletá babička a to je ta konzervativní stará škola. Ta vždycky mravokárně vyhubuje. Ne, že bych s ní ve všem souhlasil, ale myslím, že v ní dříme ten starý konzervatismus. Jak se říká vědomí hodnot, které dnes moc není.

Co do budoucna chystáte?

Zaměstnávám se sám, snažím se každý den psát. Ale to, co se objevuje na veřejností, to také závisí na počtu pořadů, kde vystupuji, co také 
s přáteli zorganizuji. Průběžně se objevují mé básně v pořadu Zrcadlení duší, který trvá už osm let. A také s přáteli v Praze děláme pořady. Spolupracuji také s Jiřím Vetešníkem a s dalšími kulturně známými lidmi. S Jiřím jsme spolupracovali už na dvou sbírkách, on je v tom nejspolehlivější. Jinak se 
s ostatními básníky setkáváme na již zmíněném Zrcadlení duší. Například s Janou Rychetskou nebo Janem Řehounkem, potkáváme se s Jiřím Teperem, Lukášem Trejbalem a dalšími autory.

Konzultujete s někým zkušenějším své verše?

Mám nejvíce ohlasů od čtenářů na literárních serverech, kde také publikuji. Básníci mají v dnešní době možnost vybrat si z několika serverů a tam se vydávat 
„všanc" a schytávat ohlasy na svou tvorbu. Nyní už převažují ohlasy pozitivní a povzbudivé i od zkušených. Mě to povzbuzuje a je vidět, že ta cesta nastoupená rybízem 
v patnácti letech nebyla marná.

Báseň Aleše Misaře

NÁVOD

Vezmi vráně strach,
že na loukách ji stihne
duben s noži konvalinek,
že ji červi svážou, rozčtvrtí,
ten strach dej na jednu misku vah.

Vezmi úzkost labuti,
že na vodě ji zajme vrah,
který plížívá se při hladině
v tichých krách, a tuto úzkost
dej na druhou misku vah.

A pokud osloví tě jazýček,
pak teprve smíš bezbřeze
říkat něco o něze
a milovat.

(z poemy Aleše Misaře Hodina bez reklam, 2012)