S Pavlem Handlíkem, kapelníkem bluegrassových kapel Sunny Side a Barbecue, se známe asi čtvrt století, navíc spolu často vystupujeme. Kromě toho, že ho považuji za jednoho z nejlepších přátel, nejvíce si vážím jeho vždy usměvavého nadhledu. Možná i proto se mi zdálo zajímavé, ptát se ho tak, jako bychom se vůbec neznali.

Pavle, začnu velmi originální otázkou, jak ses dostal k hudbě?

S muzikou jsem aktivně začal kolem devíti let hrou na kytaru. Přivedl mě k tomu můj táta, který také hraje na kytaru a poslouchá country a trampskou muziku. De facto jsem se začal doprovázet na písničky, které mě bavily zpívat. S bluegrassem jsem začal až na gymnáziu, kde jsme v prváku založili country kapelu Lojzíci.

Na které nástroje hraješ?

Kytaru nejlépe. Trochu mandolínu, a když je to nutné, tak dám i pár tónů na basu. Málem bych zapomněl, že poslední dobou hraji i často na ukulele, ideální nástroj pro kytaristy na cesty.

Můžeš jmenovat hudební uskupení, ve kterých jsi působil?

Lojzíci, Fifty Fingers, Shade Of Blue, Fámy Petra Kůse, Sunny Side a Barbecue. V posledních dvou kapelách hraji dodnes.

Připomeň čtenářům, jaká je aktuální sestava Sunny Side?

Pavel Handlík z mladoboleslaských kapel Barbecue a Sunny Side.Zdroj: Jiří ŠubrSoučasnou sestavu tvoří: Pavel Handlík kytara, Jan Bíba mandolína, Jiří Bok banjo. A ty hraješ na basu. Tato sestava umožňuje hudebně prakticky cokoli, protože ji tvoří nejen skvělí instrumentalisté, ale též výborní zpěváci. Kapela je skvěle vyvážená. Splnil se mi sen, mít kapelu, kde muzikanti přijdou a „z fleku” to funguje. Každý ví, co a jak, každý je dobrý zpěvák i dobrý instrumentalista, prostě kapelu, které nic nechybí. Letos oslavila skupina Sunny Side dvacet let své existence a stále držíme stejnou filozofii a image. I možná proto se nám podařilo čtyřikrát získat prvenství v soutěži Pupularty Award v Holandsku na festivalu European World of Bluegrass. To se zatím nepodařilo žádné jiné evropské kapele.

Já osobně jsem od tebe slyšel i motta, která ctíte a používáte při koncertech. Jaká to jsou?

Nejvíce se řídíme heslem: Nejen brnkat co nejvíce skvělých tónů, ale dělat i show a srandu pro lidi. 

Druhým tvým projektem je Barbecue.

Kapela Barbecue vznikla v roce 2002. Její název přesně vypovídá o jejím původním účelu. Začali jsme se jako bývalí hudební kolegové scházet na grilování u Romana Zajíčka v Kolíně a přitom hráli. Vznikal tak krásný repertoár všech možných bluegrassových směrů. Posléze se k tomu přidaly autorské písně a z rekreačního hraní se stala kapela. Sestava vypadala v té době takto: Pavel Handlík kytara, Roman Zajíček dobro, banjo, foukací harmoniky, Jiří Šubr basa, Radim Duda mandolína. V roce 2012 vystřídal Radima Dudu na pozici mandolinisty skvělý hudebník a stavitel mandolín Eduard Krištůfek. V letošním roce přijal roli banjinsty vynikající moskevský muzikant Alexej Čudinov, a Roman se tak věnuje již jen hře na dobro a harmoniky.

Zejména v Barbecue je hodně autorské tvorby, jsi výhradním autorem?

Co se týká písní kompletně autorských, tak ano. V repertoáru máme i americké skladby s krásnými českými texty Romana Zajíčka.

V Barbecue ani v Sunny Side nejsou jen Mladoboleslaváci, jak zkoušíte?

Snažíme se zkoušet pravidelně minimálně jednou za měsíc, kdy pracujeme na nových skladbách. Máme i stálou scénu v Praze U Vodárny a na mladoboleslavských Saloonech v modrém. Tato kombinace nás udržuje v neustále dobré kondici.

Jsi také pořadatel. Co pořádáš a na čem se podílíš?

V Mladé Boleslavi pořádám, spolu se Janem „Sqáťou“ Raclavským a Jiřím Šubrem v roli moderátora, již třináctým rokem Saloony v modrém. Jsou to klubové večery na divadelní scéně Kulturního domu. Hrají dvě kapely, jedna domácí a jeden host. V červnu pak pořádáme i festival, Saloon v modrém open-air. Na saloony se snažíme vybírat interprety, kteří nejen dobře hrají, ale umí i pobavit.

Hovoří se o Spojených státy a turné…

Je to ve fázi předběžného jednání a jde o Barbecue v roce 2018 a možná pak Sunny Side v roce 2019. Už je domluven i USA Tour manager. Ten by měl zajistit dostatek koncertů ve Spojených státech tak, abychom vydělali dost na to, abychom se hlavně dostali tam a ještě i nazpátek. To říkám s úsměvem.

JIŘÍ ŠUBR