„Nápady se rodí v každodenním životě,“ říká Pasta Oner o inspiraci, která k němu přichází ze současnosti i dávné minulosti, třeba až tři sta let zpátky. „Nemám žádné překážky nebo vymezené hranice, důležitá je zajímavá myšlenka, kterou lze rozvíjet,“ vysvětluje.

Jak se vlastně stalo, že vystavujete v Poděbradech?
Přišla nabídka od vedení galerie a došlo k dohodě. Shodou okolností jsem tady byl před časem na takovém soukromém výletě. Galerii jsem viděl pouze zvenčí, ale hned se mi moc zalíbila, zejména ten prostor plný světla a umístění uprostřed parku, asi to byl osud.

Svojí tvorbou se vymykáte těm dominantním výtvarným proudům. Kde především hledáte inspiraci?
Inspirace přichází snad odevšad, mohli bychom hovořit o nějakém totálním mixu od současnosti do historie, třeba až tři sta let zpátky. Nemám nějaké překážky nebo vymezené hranice, důležitá je zajímavá myšlenka, kterou lze rozvíjet. Nápady se vlastně rodí v každodenním životě.

Vaše výtvarná díla jsou nabitá mnoha znaky a symboly, může jim každý rozumět?
Podle mého názoru by výtvarné práce měly nabízet divákům různé možnosti interpretace. Opravdu nerad dělám nějaké vysvětlující popisky k jednotlivým dílům, protože už dopředu se vlastně vylučuje nějaká imaginace, u návštěvníků by se přece měly vyvolávat v mysli představy či různé „obrazy“, fantazii se přece meze nekladou.

Je zřejmé, že překračujete žánrové kategorie, provokujete tím?
Na jednou stranu snad ano, ale zase, vůbec není mým cílem nějaká provokace, protože mi to přijde hodně laciné. Přesto se může stát, že některé moje práce mohou být takhle vnímány, vše už je na názoru diváků, rozhodně to není moje přání. Možná to bude znít překvapivě, ale já mám opravdu rád hezké a příjemné věci. Zkrátka nechci zbytečně zatěžovat mozkové závity svých inteligentních diváků.

Tady na výstavě většina vašich obrazů opravdu působí příjemně, pozitivně, hýří světlem, barvami a náladou…
Jak říkám, to je můj hlavní záměr a důležitý cíl. Jestliže moje práce takhle působí, mohu být spokojený. Ve výtvarném světě se pohybuje celá řada umělců, kteří přinášejí různé otázky. Chtějí svojí tvorbou společnost motivovat k nějakému zamyšlení. Ani já se jim nebráním, ale nejsou na prvním místě. Možná se mi něco takového povede, možná až nechtíc, ale především chci pobavit, vždyť ten náš svět je dost složitý a komplikovaný.

Váš výtvarný záběr je dost široký, malby, graffiti, plastiky. Co děláte nejraději?
Naprosto klíčovým výtvarným médiem je pro mě plátno, tedy malba na plátně. Občas se přesunuji do jiných výtvarných žánrů nebo oborů, ale v podstatě jde stále a především o malbu. Nakonec se vždycky rád vracím k plátnu.

Dlouhodobě spolupracujete a aktivně podporujete dobročinné aukce a podobně zaměřené projekty…
Ano, v podstatě dobročinnost beru tak, že když mohu, tak musím. Takže nejmenší co mohu udělat je, že věnuji nějaké dílo do aukce nebo charitě. Přitom obdivuji lidi, kteří si obraz nebo plastiku koupí, tím pádem výtvarnou hodnotu promění ve finanční příspěvek, který pak pomůže. A jedná se o poměrně slušné částky. Mám radost, že tímto způsobem mohu být dobročinnosti nablízku.