Pár minut po osmě večer se ztichlou Lysou začal ozývat zvuk dřevní rockové kytary.

Slyšet byl ze zámecké zahrady až pár metrů od nádraží. Vypadalo to, jako kdyby si 
v každém domě pouštěli nahlas Katapult. Takovou sílu měla ozvěna tónů legendy českého rocku.

V samotném letním kině byl amfiteátr zaplněn téměř tisícovkou návštěvníků. „Olda je Bůh!" zaznělo nejednou z davu, který měl co chvíli ruce nahoře a často zpíval unisono 
s muzikanty na pódiu.

Olda Říha si užíval hned dvě výročí: právě v sobotu mu bylo přesně 65 let. A spočítal, že 
s kytarou na krku už to táhne rovné půlstoletí. Je to neuvěřitelné, ale skutečně poprvé vystupoval v roce 1963.

Také se zhruba v půli vystoupení nadechl k mohutnému projevu. „Proč slavit podivnýho chlápka, kterej je jednou tlustej, jednou hubenej, jednou smutnej, jindy veselej. Pojďme oslavit ty tři základní akordy, které jsou pro rokenrol nejdůležitější. Ať už je hrajou Rolling Stones, AC/DC nebo Katapult," deklamoval 
z pódia za bouření diváků.

Věkové složení diváků by Katapultům mohl závidět 
i Karel Gott. V davu skákali teenageři, otcové se syny, dámy středního věku i pánové, kteří se nechali touto událostí vyrušit z poklidného užívání důchodu.

Říhovi mladí spoluhráči na pódiu evidentně pochopili, co je to jevištní show, poskakující Andy Budka se naučil grimasy ne nepodobné těm Říhovým.

Jmenovat písně, které servírovala kapela toho večera, by pro většinu čtenářů bylo nošením dříví do lesa. Kromě novějších skladeb samozřejmě nechyběly legendární hitovky. Za všechny snad dvě: Lesní manekýn a Vojín XY. Byla to zkrátka oslava se vším všudy a všude: na pódiu i pod ním.