Hlavním fanouškovským tahákem, který svoji úlohu bezezbytku splnil, byl písničkář Jakub Děkan se svým Bandem. Ten o desáté hodině večerní přilákal navzdory častému dešti nejvíce publika, jehož nezanedbatelnou část tvořily děti. Pro ně pořadatelé připravili další atrakce v podobě malování na obličej, historického kolotoče či střelnice.

Nevděčnou roli otevření hudebního programu vzala v pravé poledne na svá bedra punková kapela Jen Tak Tak z Lysé nad Labem a Poděbrad. Následující Te.Re.Za! ponořila zatím ještě téměř prosluněný areál do snové atmosféry, ale dokázala, že do toho umí také pořádně šlápnout. Další partička, pražští rockeři 1st Choice, z připraveného harmonogramu nakonec vypadli. „Tři hodiny před začátkem festivalu mi volal bubeník Honza Martinek, že má zraněnou nohu a s tím se opravdu bubnovat nedá,“ vysvětlil Tomáš Krombholz mající na starosti právě dramaturgii kapel.

A při jejich výběru měl opravdu šťastnou ruku, všechny byly něčím zajímavé, často i použitím v rockové hudbě méně obvyklých nástrojů. Sandonorico svůj symphonic metal ozvláštnilo violoncellem v rukách půvabné muzikantky, Pirates of The Pubs kombinující punk s hospodským irským rockem kromě tradičních nástrojů měli ve svém arzenálu také elektrifikovanou mandolínu, tahací harmoniku, flétnu či housle. Nejen proto, že si je na své turné vzala kapela Tři sestry, o nich ještě určitě v budoucnu uslyšíme.

Klasický bigbít zahrála poděbradská Souvrať, hodně známá je již kapela Vanua2 s rytmikou od skupiny Blue Efect a s černošským zpěvákem Yannickem Tevi, muzikanti pražské party Foxo hráli na ukulele, housle a také na violoncello, Maniac předvedli skočný rock s excentrickým frontmanem oblečeným do marešovského kožichu, nymburské Lipno zase vsadilo na balkánskou dechovku a havlíčkobrodští Red Nose na klasický rokenrol a bigbít a přes panující chlad a déšť se jejich kytarista svlékl do půli těla.

Tečku za bohatým programem udělal skáčkový a populární Fad Food Orchestra, ale na něj již tančili jen nejvěrnější a nejvytrvalejší fanoušci, areál už byl lehce po půlnoci v podstatě vyprázdněný, a to včetně většiny stánků.

Pořadatelům patří díky za to, že se v dramaturgii nevydávají osvědčenou cestou zvaní provařených kapel, ale snaží se objevovat nové tváře, což se jim téměř stoprocentně povedlo a všechny kapely zaujaly. Fungovala i pestrá nabídka občerstvení, vše v dosahu, navíc se koncerty odehrávaly na dvou scénách, takže zatímco jedna kapela hrála, druhá se chystala a prostoje se omezily jen na nezbytně nutnou krátkou zvukovou zkoušku.

Bohužel se tentokrát nevydařilo počasí, což mnohé potencionální návštěvníky odradilo, ale jak organizátory, tak příznivce dobré muziky by to naopak nemělo odradit od uspořádání a návštěvy třetího ročníku.