Pronikavá vůně rožněného selátka, deštníky nymburského pivovaru, dobrá nálada a také známé osobnosti.

Asi nejcharakterističtější body 15. Hrabalova Kerska konaného tradičně na zahradě Lesního ateliéru Kuba ve stínu mnohaletých stromů. „Člověče, tady je kol jak na srazu maturantů v Číně," glosoval nově dorazivší návštěvník před svojí družkou přehršel kol opřených z obou stran plotu zahrady. Upíchnout kamkoliv další stroj byl skutečně oříšek.

Ačkoliv jsem dorazil relativně pozdě, až před třetí hodinou, díky zpoždění režiséra Menzela jsem o vzpomínání tří osobností spojených s Hrabalovou tvorbou nepřišel. Kolem mikrofonu moderátora Jardy Kříže se seskupili už zmíněný režisér Jiří Menzel 
a herci Pavel Nový a Zdeněk Srstka.

Podivný byl fakt, že Jiří Menzel měl neustále v patách mikrofonistu a především kameramana dost exotického vzezření. „Je tu se mnou indický štáb. Momentálně natáčí dokument o Bohumilu Hrabalovi a já jim dělám průvodce. Proto se nemohu příliš dlouho zdržet," vysvětlil hned na úvod režisér, který se dostal do obvyklé pohody až během debaty. Je ovšem také fakt, že hned po ní po anglicku zmizel.

To zbylí dva herci měli rohlík na tváři hned od samého začátku. Zdeněk Srstka zavzpomínal, jak bylo těžké při natáčení Slavností sněženek pracovat s režisérem Jiřím Krejčíkem, který ovšem ve filmu vystupoval jako jeden 
z účastníků slavné hostiny 
v Hájence. „Bylo to s ním těžký. Taky občas při natáčení zařval Stop!, až mu Menzel musel vysvětlit, kdo je v tomto filmu režisérem. Dalším hostem na té hostině byl také režisér František Vláčil. Ani 
s jedním to nebylo jednoduché," vzpomínal Srstka. Korigoval jej Pavel Nový. „Protože si jim vychlastal při natáčení rum!" „To kecáš, to bylo až potom," začali se naoko dohadovat muži na pódiu.

Když moderátor vyzval diváky k nějakému dotazu, bylo ticho po kerské pěšině. To rozetnul opět až Srstka. „Tak se tedy zeptám já," prohlásil, 
udělal neopakovatelný obličej a charakteristickým tónem pronesl: „Nechcete někdo pejska?"

Nálada se uvolnila a po besedě oba herci ještě dlouho podepisovali nejrůznější fotky 
a kartičky.

O kus dál u stolečku dojídali zhruba desetiletý synek s tatínkem voňavou klobásu, otec měl po ruce také kelímek s pivem. Když menší člen rodiny klobásu dojedl, podíval se významně na otce. „Tati, ta klobása byla strašně dobrá. Ale potřebuju ji něčím zapít. Můžu se trochu napít piva?" řekl spíš polohlasem a upřel žádostivé oči na tatíka. Ten na moment zaváhal, pak ale přikývl a přisunul kelímek blíž k synovi. Ten už si za chvilku utíral z nosu pěnu a zářil spokojeností.

Na pódiu folkařili muzikanti z Flexibandu a i když už byl oficiální program prakticky vyčerpán, nikdo se nehrnul ke kolům či autům, aby spěchal domů. Kerské lesy, sluníčko, skoro hmatatelná Hrabalova přítomnost zkrátka udělaly své a komu se chtělo tak báječnou siestu končit…