Svůj filmový debut zažila Jiřina Bohdalová v šesti letech v němém filmu Pižla a Žižla na cestách (1937). Další dětské role potom ztvárnila ve filmech Zlatý člověk (1939) a Madla zpívá Evropě (1940). V roce 1949 úspěšně dokončila gymnázium, nějakou dobu pak působila jako učitelka na základní škole v Ostravě.

Mezitím se neúspěšně hlásila na DAMU, kam byla přijata až na třetí pokus. Studium dokončila v roce 1957 – ve druhém ročníku musela svou docházku přerušit kvůli těhotenství a svatbě se seismologem a geofyzikem Bedřichem Stašem. V té době prožívala složité období, protože její otec si odpykával ve valdické věznici trest za velezradu, když pomáhal někdejšímu ministru Ladislavu Karlu Feierabendovi k emigraci. Původně byl odsouzen na patnáct let, nakonec si odseděl „jen“ sedm (v roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji).

Krátce po absolutoriu na DAMU nabídl Jiřině Bohdalové angažmá v divadle ABC Jan Werich. Přijala jej s nadšením. S ním také později přešla do Městských divadel pražských, kde působila deset let. Další slavná éra herečky je spojena s pražským Divadlem na Vinohradech. Na jeho jevišti od roku 1967 v dalších více než třiceti letech vynikla jako Erži Orbánová v Kočičí hře Istvána Örkényho. Dramatik Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích či Josefínu ve hře Generálka.

Trezorové Ucho

Od druhé poloviny padesátých let se Bohdalová začínala pravidelně objevovat ve filmu, nejprve v malých rolích. Prvním snímkem, v němž se jí dostalo více prostoru, byl Král králů režiséra Martina Friče.

V sedmdesátých a osmdesátých letech jí totalitní režim možnosti účinkování ve filmu výrazně omezil, a to především kvůli snímku Ucho, v němž si zahrála spolu se svým druhým (a posledním) manželem Radoslavem Brzobohatým. Film Karla Kachyni neskrytě kritizoval komunistickou moc, do kin se proto dostal až po revoluci.

Menší počet filmových rolí Bohdalová kompenzovala aktivitou v televizi. Zejména vystupování s bavičem Vladimírem Dvořákem ji dostalo na vrchol popularity. Diváci si zamilovali i její scénky s Vladimírem Menšíkem, stejně jako večerníčky, v nichž propůjčila hlas mnoha postavičkám (například Pohádky ovčí babičky, Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníček). Se stejnou intenzitou vystupuje i dnes – v České televizi má například svůj pravidelný pořad Hobby naší doby, v němž přináší všem kutilům spoustu dobrých rad a inspirace.

„Na odpočinek se nechystám, nějak mi to diváci nechtějí dovolit,“ říkala už před patnácti lety, když v pražském Divadle Na Jezerce zkoušela hru Lásky paní Katty, v níž se poprvé na jevišti setkala se svým jediným dítětem, herečkou Simonou Stašovou. Na téže scéně si pak mohla znovu zahrát i zmíněnou Josefínu Pontiovou ve hře Generálka o osudovém setkání kurážné hospodyně a Napoleona Bonaparta, v níž vedle situačního humoru dochází i na staré známé pravdy, že se v životě vyplatí postavit ranám osudu.

„Josefína je moje stará láska, je to krásná role psaná vynikajícím autorem. Moc ráda jsem vklouzla do jejího rozevlátého šatu a slovníku a v docela novém hávu se po letech vrhám do dojemného příběhu vášně, lásky i nenávisti,“ uvedla Bohdalová.

„Teprve teď po letech jsem si uvědomila, jaký je to nádherný text. Že má myšlenku, hlavu, patu, oblouk – prostě Hubač byl geniální,“ pravila herečka, která měla v předchozích verzích hry za partnery Petra Haničince, Václava Postráneckého. Na Jezerce ztvárnil Napoleona Bonaparta Radek Holub.

Herecký „ťukec“

Zatím naposled zkoušela v Divadle Na Jezerce s Milanem Kňažkem, a to inscenaci hry amerického dramatika Donalda L. Coburna – Gin Game.

„Premiéra dopadla nad očekávání, ani jsme to nečekali. Dopadlo to výborně, tak jak jsme si to představovali asi jen v našich snech. S Milanem si společné hraní užíváme, nikdo nechce být lepší než ten druhý, je to takový ping-pong, herecký ‚ťukec‘,“ okomentovala své účinkování v inscenaci, která měla premiéru před více než rokem.

„Ta hra je nádherná, pouze o dvou lidech, ale současně je velice těžká. U mne to bylo trochu i o tom, zda to ve svém věku ještě vůbec zvládnu. A mám velkou radost, že ano, a výsledek mne těší,“ doplnila Bohdalová.

A kde že bere svou úžasnou energii? „To bohužel nevím, protože kdybych to věděla, tak bych ji rozdávala. Nicméně si myslím, že na tom asi hodně zapracovali moji rodiče,“ usmívá se herečka, která se v letech 1993–2002 dočkala diváckého ohodnocení v anketě TýTý. Za postavy ztvárněné ve snímcích Nesmrtelná teta a Fany získala Českého lva.

Jiřina Bohdalová se za svůj život těšila i přízni několika prezidentů. S Antonínem Novotným se setkala v roce 1966 u příležitosti 49. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. O dva roky později, během Pražského jara, podporovala s mnoha dalšímu umělci v prezidentské funkci bývalého generála Ludvíka Svobodu. Později se objímala s polistopadovým prezidentem Václavem Havlem, ač v roce 1977 podepsala antichartu. Předcházela si i Václava Klause, který ji ovšem zklamal tím, že vyznamenal její největší konkurentku na plátně – Jiřinu Jiráskovou. Prezidentského metálu i polibku se dočkala až od úřadujícího Miloše Zemana, jehož podporovala v jeho kampani.