Do areálu Sokolovny jsem dorazil krátce po sedmé večer. Ještě po cestě jsem na rádiu Beat slyšel přání provozovatele hospody, maďarskou legendu Omega.

V tu chvíli ve mně definitivně uzrálo rozhodnutí: nechám si taky něco zahrát. Pokud vás zajímá, jak se člověk dostane v přímém vstupu do vysílání stanice, kterou ve špičce údajně poslouchá až 400 tisíc lidí, pak pozorně čtěte následující řádky.

Kolem Sokolovny byla řada aut, takřka všechna měla minimálně nálepku zmíněného hudebního rádia. Nebyl zrovna nejteplejší večer, přesto řada návštěvníků seděla u venkovních stolů. Za chvíli jsem pochopil proč. Do nosu mě udeřila omamná vůně právě se rožnící kýty.

Jedním z bedlivých hlídačů voňavého masíčka byl i muzikálový zpěvák, někdejší bubeník punkových SPS s místními kořeny Láďa Spilka. „Hlídáš?“ „Jasný“, halekali jsme na sebe.

Pak jsem se jal hledat to technické zázemí, odkud se vlastně Rocková pípa vysílá. Čekal jsem kout plný kabelů, několik lidí se sluchátky na uších a složitou techniku. „To je Tomáš Novák. Ten to odsud vysílá,“ představil mi moderátora kolega Lukáš Trejbal, který s rádiem Beat spolupracuje.

Okamžitě jsem využil situace a zeptal se, jestli si můžu nechat něco zahrát a v přímém vstupu to někomu poslat. „Jasný, ale koukni na ten seznam lidí,“ ukázala mi popsaný papír patrně produkční rádia. „Tak nic, já tu asi nebudu až do konce. V pohodě, beru zpět,“ chtěl jsem smutně vycouvat. Nakonec jsme se dohodli, že to „nějak“ uděláme a na řadu jsem přišel asi za dvacet minut.

Ale pořád jsem nikde nemohl objevit to improvizované studio a kabely. „Kdepak, tady ti dám mobil a do něj budeš normálně mluvit,“ vysvětlil mi postup Tomáš a já si připadal jako idiot, který má žízeň, stojí u kohoutku s vodou a neví, co má dělat.

Zvuk z rádia Beat zněl jak ve výčepu, tak na sále a dokonce i venku. Původně jsem chtěl zahrát mé oblíbence Ministry, ale to neprošlo. Nakonec jsme se dohodli na Velvet Underground a písničce Sunday Morning. „Tak já už tady mám dalšího posluchače Míru a ten vám řekne své přání,“ slyšel jsem vedle sebe od Tomáše 
i ozvěnou z rádia. No a pak jsem si normálně vzal mobil 
a přání do něj vyřkl. Pravda, byl to zvláštní pocit slyšet se mluvit s asi dvouvteřinovým zpožděním z rádia. „Sunday Morning. Jak se u nás říká – neděle ráno, vymalováno,“ pokusil jsem se být i vtipný. Moderátor z Prahy do telefonu glosu okomentoval, že pro náš region to bude zítra patrně dost příznačné. „A chtěl bych to poslat kámoškám a kolegyním Danče na Belichov na Kladensku a Káče do Slanýho,“ uzavřel jsem své vystoupení a pak už jen poslouchal rozjíždějící se klasickou píseň.

Tak tahle je to celé prosté. Vot těchnika!