Na slovenskou tchýni a její odporné halušky si několikrát v průběhu představení stěžuje Roger Federer v podání Marka Taclíka. „Když jsme na Slovensku hráli nějakou charitu pro umírající tenisty, říkal mi Ivan Lendl, že ti Slováci, to snad ani není národ, to je jen taková nálada… všude cítíte jehličí, jako kdyby tam všichni myli okna borovičkou." Rafael Nadal alias Jakub Prachař je pro změnu popsán jako bezmála psychicky nemocný jedinec věřící pověrám, rituálům a legendám. Jedna z nich vysvětluje i jeho zvyk před každým podáním, povytáhnutí trenýrek z mezihýždí. Jeho dědu, slavného španělského toreadora, kdysi nabral býk na roh právě do oněch choulostivých míst. A od těch dob cítí členové klanu Nadalů, že jim v těch místech něco z býkova rohu zbylo. Podobných zábavných nekorektností je představení plné: Švýcaři jsou požírači ementálu a čokolády žijící z peněz Židů, kteří si je v jejich bankách zapomněli po válce vyzvednout, Djokovič je jugoslávský partyzán a skotský tenista Andy Murray smutkem nad osudem svého národa žijícího v područí Angličanů prohrává vždy první set. Jak pětisetová bitva dopadla, prozrazovat nebudeme. Domovsky uvádí představení pražské A studio Rubín a kdo má zájem zjistit, co může způsobit moucha na wimbledonských toaletách či jakou moc má jestřábí oko, nechť si jej nenechá ujít.