Pakliže jsem si přesně před týdnem na tomto místě postěžoval na nezájem Poděbradských a v případě Havířského kostelíka i na necitlivost organizátorů ohledně mimořádně otevřených památek, pak nyní se musím vyjádřit s uznáním ohledně stejné akce směrem k Nymburákům.

Před sobotním polednem jsem zamířil do Drahelic na mlýn Bašta. Pravda, po předchozí telefonické poradě 
s historikem a místostarostou Pavlem Fojtíkem, neboť jsem netušil, kde se tato památka přesně nachází. Přece jen žiju v Nymburce pouze pět let 
a v jeho okolí se tak dokonale nevyznám.

Očekával jsem u památky, která zdaleka není v centru města a navíc v době oběda „klid a bezvětří". Hluboce jsem se mýlil. I kdybych si předtím nezjišťoval, kde mlýn Bašta stojí, bez problémů bych jej našel. Na parkovišti před protější ubytovnou stála auta, k nimž i od nichž směřovali návštěvníci drahelického mlýna.

Narychlo jsem se připojil 
k asi patnáctičlenné skupince, která už byla s průvodkyní Zdeňkou Strakovou v prvním patře. Ve chvíli jsem se ocitl 
v Modrém pokoji, kam podle paní průvodkyně v dobovém kostýmu z 19. století docházela tehdy v Nymburce žijící spisovatelka Božena Němcová. „Právě v Nymburce napsala svoji Kávovou společnost a také sem docházela. Tady u dveří vidíte zvonek, kterým se zvonilo do kuchyně, když byl čas například na čokoládu," líčila poutavě žena ve slušivém klobouku a s trochou fantazie člověk nasál atmosféru té doby, vůni čokolády i zvuky švitořících žen.

Navíc se kolem nás pohybovala i služebná s oprašovadlem v ruce, rovněž v dobovém kostýmu. Z okna přes Labe byl vidět další mlýn Komárno a také pod okny se shromažďující další zájemci 
o prohlídku. „Můžu ti tam poslat další lidi?" ozvalo se z přízemí jako potvrzení toho, co jsme viděli z okna. „Ne, zatím nikoho, ještě jsme neskončili," důsledně odpověděla naše průvodkyně a my se ještě chvíli kochali v opravených pokojích.

Jako další zastávku jsem si vybral kostel svatého Jiljí na Kostelním náměstí, kde měla podle mých (jak se později ukázalo špatných) informací být otevřena věž kostela. 
„O tom se uvažovalo už na jaře, ale nakonec jsme zjistili, že by to bylo příliš nebezpečné a ustoupili jsme od tohoto nápadu," vysvětlil Fojtík.

Nicméně i samotný interiér spodní části kostela je pro ty, kdož tam nechodí každou neděli, poutavým a nevšedním místem. S historií nás seznámil průvodce Marek Ďurčanský, který také upozornil na fakt, že pravý anděl na hlavním oltáři má obě nohy levé. Osobně mě však nejvíce zaujala sakristie, ve které dominovaly skříně s úbory pro faráře, na stěně obrázky papeže Františka a kardinála Duky, ale také ovládací panel na světla v kostele i zvony.

Mezitím jedno rozdováděné děcko, které si dělalo legraci 
z andělů u hlavního oltáře, dostalo jednu výchovnou na zadek a po svatých pak koukalo s vyčítavým až ukřivděným výrazem.

Po pár krocích přes Kostelní náměstí se člověk ocitne 
u hradební věže Kaplanky, 
z níž si úchvatný pohled hned do několika směrů nenechávám ujít už několikátý rok po sobě. A se mnou další davy lidí.

Všechny otevřené památky navštívil vskutku úctyhodný počet zájemců. „Den Evropského dědictví v Nymburce při prohlídce osmi objektů navštívilo 2 590 osob! Organizace se opět chopilo Město Nymburk a Společnost přátel starého Nymburka, jenž „dodala" 23 průvodců, kteří zajišťovali hladký průběh celého dne a jim patří největší dík," shrnul Pavel Fojtík.

PŘEHLED POČTU NÁVŠTĚVNÍKŮ 
NA JEDNOTLIVÝCH PAMÁTKÁCH

Mlýn Bašta                                       262

Letní Sokolovna                               95

domek čp. 326 v Hradební ulici        350

Kaple sv. Jana                                  446

Hydroelektrárna                              180

Vodárenská věž                              456

Kaplanka                                        491

Kostel sv. Jiljí                                  310

Celkem                                          2 590