Předtím pracoval jako informatik a majitel reklamní agentury. Je členem IAPBA (International Association of Professional Bubble Artists) a držitelem světových i českých rekordů. Ve volném čase cestuje a chodí do kina.

Co člověka vede k myšlence, že založí kariéru na mýdlových bublinách?
Byl to kamarád, kdo mne nadchl. V České republice fungují 3 profesionální bublináři a on je jedním z nich. Spolupracujeme od roku 99 a máme společný rekord představující 15 lidí uzavřených v jedné bublině.

Dosáhl jste řady dalších rekordů, můžete je prosím jmenovat?
Tak například v Pelhřimově jsem vytvořil nejdelší bublinový tunel na světě čítající 24 metrů a 10 centimetrů do dálky. Bylo to na festivalu rekordů a kuriozit. Podařilo se mi napojit 21 bublin do bublinového řetězu, čím došlo k překonání stávajícího světového výkonu o 12 bublin. Také jsem do bubliny uzavřel 5 tygřat s ošetřovateli. Fotografie a podrobnější informace o těchto kouscích naleznete na webových stránkách www.bubbleshow.cz

To byly úspěchy světové, ale v republice rovněž bodujete.
Ano. Sem patří největ­ší bublina a těch 15 lidí v bublině uzavřených. Vše je zapsán〜o v České knize rekordů.
Používat živé rekvizity není jen tak. Bál jste se tygrů?
Bál není to správné slovo. Spíše jsem měl respekt. Akce probíhala celkem dvakrát. Nejprve při křtění Národního cirkusu Jo-Joo. To byla koťata velká jako psi a patřičně roztomilá. Asi za půl roku následoval křest na jedné akci pro banku, a protože letošní zima ubíhá ve znamení tygra, Jaromír Joo přivedl tygřici Tajgu, která od té doby přibrala nějakých 100 kg. Najednou ne pes, ale telátko. Tenkrát 20 lidí sdílelo jednu šatnu (Laura a její tygři), a šelma obsadila druhou.

Kde sháníte zvířata pro zavírání do bublin?
Převážně u soukromých chovatelů. V tomto ohledu jsou možnosti bublináře značně omezené.

Jak se chystáte na vystoupení?
Máme v budově přípravnu skýtající zcela ideální podmínky jako vlhko, čisto, žádný průvan. V tomto prostředí nacvičím 100 % triků, avšak při představení udělám asi 70 % (samozřejmě aniž by si toho diváci všimli). Vše se nepodaří díky negativním faktorům - vítr, průvan, sucho, chodící lidé, vůně, a co je snad úplně nejhorší – scénická mlha. Tu nestačí vypnout pár minut před nástupem, jakmile jednou ve vzduchu je, bubliny se trhají a ztrácí duhovost. Samotná příprava představuje neskutečnou dřinu. Na 20minutovou show potřebuji celý den plus další hodiny k umytí rekvizit, vyčištění koberců a tvorbu směsi. A to nepočítám vnitřní nervy při provádění samotného triku.

Směs mícháte z destilované vody, jaru a glycerinu. Proč glycerin?
Abych bublinu zpevnil, učinil konzistenčně táhlou, jinak by praskla. Směs jako taková se nedá nikde koupit. Natož bublifuk na tvorbu hvězdiček, kostiček, kolotočů… Slévat 10 litrů bublifuku z obchodu se nejen nevyplatí, ale hlavně neodpovídá požadovaným vlastnostem. Rovněž rekvizity bublinář vymýšlí a objednává sám.

Navštívil jste různé země. Můžete srovnat reakce českého a zahraničního publika?
Cizinci bývají emotivní, vřelejší. Většina diváků podobnou show nikdy neviděla a má dopředu zkreslené představy. Když jsme otevírali radnici v Holandsku, přihlížející předpokládali, že přijde šašek s bublifukem. Dal jsem tehdy královského komisaře a starostu do bubliny. Koukali a byli zaražení. Většina vystoupení končí tím, že na konci udělám bubliny dlouhé 10, 12 metrů, což lidem připadá naprosto neuvěřitelné. Každé publikum je samozřejmě jiné, hodně záleží na druhu společnosti. Jinak se chovají zaměstnanci na firemním večírku, a zcela jiná atmosféra panuje v kulturním centru, kde se diváci vzájemně neznají.

Vystupujete na soukromých akcích?
Občas ano. Nejmenší publikum zatím čítalo 7 lidí. Jednalo se o Francouze, kterých jsme se zpočátku obávali, vždyť běžně vystupujeme pro 100 lidí a více. Nakonec vše dopadlo dobře. Předvedli jsme pár triků během komorní večeře v hotelu. Hosté byli nadšení a tleskali.

Jaký je dětský divák?
Upřímný. Na nic si nehraje. Dospělý třeba zatleská, ale odchází s myšlenkou: co to bylo? Děti dají najevo během prvních třech minut, zda se nudí. Ale zatím takové reakce nemáme. Dokonce i žáci druhého stupně v Chlumci, na jejichž možné negativní reakce jsme byli předem upozorněni, seděli, ani nedutali. Maximálně pronesli větu jako „to je hustej týpek“. Zabavili se a ještě měli zájem vše vyzkoušet.

Uvažujete o založení bublinářské školy?
Přiznám se, že ne, a to hned z několika důvodů. Příprava směsí je drahá. Nápady rovněž. Osobně si neumím představit, kolik za jednoho žáka účtovat, aby se investice vyplatila. Sám preferuji učení pomocí dotazů, pozorování a metody pokus – omyl.

Spolupracujete se zahraničními kolegy. Nevnímají vás jako rivala?
Všichni bublináři se inspirují, což však neznamená kradení triků. Jsem členem Mezinárodní asociace profesionálních bublinářů, kde vzájemná výpomoc funguje. Spolupráce je úžasná, ač jsme se nikdy neviděli a komunikujeme pomocí internetu. Například jistý bublinář z Ameriky radí s přípravou směsí a triků, doporučuje postupy, komentuje videa umístěná na YouTube… Dokonce sehnal důležitou rekvizitu vyskytující se pouze ve státech.

Účinkoval jste v řadě televizních pořadů…
Ano. Vzpomínám rád na „Uvolněte se, prosím“ s panem Krausem. Byl jsem posledním hostem. Zavřel jsem tehdy do bubliny premiéra Fischera. Příjemné bylo také natáčení pořadu „Hádej, kdo lže!“ s Petrem Vondráčkem.

Jaká vystoupení připravujete pro následující měsíce?
Předně se těšíme do Indie, tam jsme ještě nebyli. Chceme vytvořit další rekord, ale více neřeknu. Ostatní vystoupení probíhají celoročně. Během prázdnin jsme odpočívali a připravovali nové kousky. Když si nás někdo objednápodruhé, potřetí, chceme, aby zažil trochu jinou show. Přidáváme triky a zvětšujeme bubliny.

Autor: ANDREA PENCOVÁ