Praha, Milovice – Dva dny plné muziky a přes 400 vystupujících. To je festival Votvírák. Nebudu ale opakovat to, co už všichni víte, a o tom, jak jsem festival prožil sám, nechám mluvit svůj deník.

12:24 – Sobota, pravé poledne. Přímým vlakem do Milovic je to z Masaryčky 45 minut. Nasedám a v klidu sedám si. Nevím, jak autem, ale vlakem je to pohoda. Jeden by řekl „klídek, tabáček.“ Je trochu pod mrakem, ale jde to.

13:10 – Vystupuji na nádraží v Milovicích. Nikdy jsem tu nebyl, ale na první pohled je jasné, že se dnes něco děje: Desítka taxikářů před nádražím asi není místní folklór. Ale nechce se mi utrácet. A na Votvírák by trefil i asociál bez GPS. Stačí jít za davem.

14:58 – Areál je skutečně obrovský. (Později se od pořadatelů dovídám, že v průběhu dvou dní přijelo na akci 40 až 50 tisíc lidí.) Mraky stanů se táhnou podél ranveje a kolotočové atrakce připomínají vyhlášený skotský festival T in the Park. Ale vládne tady československá hudba. Na hlavní stage právě Janek Ledecký zpívá „Pěkná, pěkná, pěkná“ a Votvírák s ním. Jeho hity tady dokonale fungují.

15:45 – „Bylo to super,“ říká mi v backstage Ledecký. „Když zpívám některé starší věci v televizi, mám občas trochu strach, abych nezapomněl slova. Tady kdybych zapomněl, tak to za mne dozpívají,“ popisuje mi nadšeně, zatímco se zdraví s Xindlem X, který hraje po něm.

16:10 – Potkávám spolužačku z vysoké Ivu. Neviděl jsem ji snad pět let. A hned prvním dotazem dokazuji, jak jsem mimo. „Ježiš, co tady děláš?“ – „No, co asi, vždyť já tady bydlím! Kde se tady ty bereš?“ – Následuje několik ordinérních vět padajících, když se lidi nevidí několik let. „Je to tady v Milovicích vždycky událost roku,“ říká mi.

17:25 – O míchané nápoje není nouze. Cenovky jsou přeškrtané. Mojito, Sex on the Beach… Všechno za 75 korun namísto 99. A protože stovka za míchaný drink je na festivalech běžná, ptám se na důvod slevy. „Abychom víc prodali,“ odpovídá pohotově barman. „Loni to bylo lepší. V téhle zimě lidi moc míchačky nepijou. Spíš tvrdý,“ říká dál.

18:45 – V zákulisí hip hopové stage potkávám Kata z Prago Union. Dává si hovězí s knedlíky a hned nabízí na ochutnávku. „Jsem tady dneska už jenom pro kamaráda,“ říká mi a ukazuje na kolegu z kapely, DJe Mara, který vedle Prago Union hraje i s dalšími partami. „Naberu ho a jedeme na akci do Mlíkojed.“ Když se ho ptám na včerejší koncert, až na zimu všechno chválí.

20:20 – Prohlížím si poněkud obrané, ale přesto pořád vyzývavé selátko na rožni. „Už jsme dneska dělali čtyři,“ říká mi muž u stánku. „To je dost, ne?“ tážu se. „Jak se to vezme… Dáte si, že jo? Udělám vám cenu,“ je úslužný. Za poctivý kus žebírek dávám 80 korun. Nevím, jaká je běžná cena, ale tahle mi přijde dobrá.

20:34 – Přijíždějí No Name. „Jedeme z Šumperku. Nádhernej koncert, hráli jsme tam po deseti letech,“ říká mi zpěvák Igor Timko. Je sice zmrzlý jako Kato, ale evidentně se těší.

21:40 – A má na co. „Fakt nekecám, když říkám, že jste nám připravili nejkrásnější přivítaní v tomto roce,“ je nadšený Timko.

23:10 – V jednu chvíli hrají Chinaski, Visací zámek, Pio Squad. Poprock, punk, hip hop a u každé stage je plno. S Chinaski zpívají tisíce lidí, ale klidně přiznám, že si radši zajdu na méně provařené fláky u hip hopové stage. Všechno je tu hezky po ruce. Pódia jsou si tak blízko, že postavíte-li se doprostřed, můžete si užít slušný mash-up.

1:10 – PSH začínají o půl hodinu později, přesto paráda. Škoda jen, že nezůstali z pátku Holý a Ruppert, kteří jim hostovali na poslední desce. Vystoupení by dostalo další žánrový rozměr.

2:15 – Zatímco PSH si v zákulisí dopřávají kubánský rum, já vyrážím na afterparty do jednoho ze stanů. Vyčkám tu do odjezdu prvního ranního vlaku ve 4:45.

6:15 – Povedený den, nač chodit spát. Za rok zase v Milovicích!