Erotické nebo přímo pornografické časopisy i noviny volně na pultech prakticky všech novinových stánků. Erotické reklamy na billboardech, objednaných často i velkými zadavateli, kteří by se dnes už neodvážili něco takového použít. Erotické salony snad v každém větším i menším českém městě, navíc zachycené coby „symbol nové doby“ ve většině filmových komedií těch let (Konec básníků v Čechách, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Playgirls 1 a 2 a mnohé další).

Erotická politická strana, která pod názvem Nezávislá erotická iniciativa zahájila svou činnost sice jen z recesistických důvodů, ale už v roce 1992 získala ve volbách do České národní rady téměř 90 tisíc hlasů a její čelný představitel, sexuolog Radim Uzel, zasedl o dva roky později dokonce v pražském zastupitelstvu (ze strany byl ovšem později vyloučen kvůli snahám o její spojení s ČSSD).

Erotická zábavná soutěž Tutti Frutti z německé televize RTL, již u nás krátce vysílal OK 3, třetí kanál veřejnoprávní Československé televize (tento kanál existoval od května roku 1990 do prosince 1992, později se z něj stala ČT3). Erotický program, který byl asi největším lákadlem v té době dost chudé soukromé televize FTV Premiéra a později Premiéra TV (od 3. ledna 1997 přejmenované na Primu). Tento program reprezentovala zejména italská pornografická série režiséra Joe D’Amata Emanuelle s Laurou Gemserovou v hlavní roli.

Po startu TV Nova v roce 1994 nástup pořadu Tabu, uváděného zubařem Romanem Šmuclerem hned od roku 1994, v němž se široké divácké obci výrazněji představil například pornoherec Robert Rosenberg, později jedna z nejznámějších mezinárodních postav této branže pocházející ze střední Evropy. Nebo erotický pořad Peříčko, který Nova vysílala od roku 1997 a v němž se známé osobnosti zpovídaly ze svých sexuálních zkušeností Sáře Saudkové, Janě Štefánkové či Zuzaně Belohorcové…

Ano, to všechno byla 90. léta, prožitá nejdříve v Československé a později v České republice. Jestliže Západ si svou sexuální revoluci prodělal v 60. letech, socialistický blok zasáhla naplno právě v devadesátkách. A nebyla to ani tak revoluce jako spíš erupce sexu. Nějakou dobu byl prostě úplně všude. Česká pornografie dokázala tento dravý nástup úspěšně zúročit a na vlně úspěchu se nese dodnes. Konkrétně dnes jsou české firmy největšími světovými hráči na trhu s pornografickými videi a Česko jako takové je doslova porno velmocí digitálního věku – není náhoda, že jeden z globálně nejnavštěvovanějších pornoserverů Xvideos vlastní česká firma WGCZ. Hodnota Xvideos atakuje příčku jedné miliardy dolarů, ale o tom bude ještě řeč.

Když na luxus dopadnou stíny…

Nejvýraznějším symbolem erotiky oněch let a možná dokonce i 90. let samotných se stal osud dvou časopisů, jež byly ikonami určitého stylu i vkusu. Jedním byla česká verze amerického Playboye, tím druhým původní český pornografický časopis Leo, jehož úspěch stál u zrodu pozdějšího vydavatelství a nakladatelství PK62 (název vydavatelství tvoří iniciály jeho zakladatele Pavla Kvoriaka a datum jeho narození). Oba časopisy byly jiné, oba byly určeny pro jiný okruh čtenářů, oba tvořily jiné týmy – ale oba za sebou zanechaly nejen v časopisové branži, ale obecně v české kultuře oněch let výraznou stopu.

Časopis Playboy začal v Československu vycházet 26. dubna 1991, kdy vyšlo první číslo. Byla to šestnáctá mutace měsíčníku na světě a po maďarské druhá v postkomunistické Evropě. „Chcete být nej? Pak čtěte Play – Play, Play, Playboy,“ lákal tehdy v televizní reklamě první české čtenáře sametový hlas Jiřího Bartošky. Docela úspěšně: první číslo vyšlo v nákladu 65 tisíc výtisků a rychle se vyprodalo, byť stálo na tu dobu nevídaných 99 korun.

Časopis založil mezinárodně svou pověst a úspěch na propojení luxusu, vytříbeného vkusu a „vyšší společnosti“ s akty nahých dívek, což byla cesta, kterou zvolil i u nás. První českou playmate (nepočítáme-li herečku Olgu Schoberovou, která se nechala vyfotit nahá pro originální Playboy už v březnu 1964, kdy reprezentovala „dívku zpoza železné opony“) se stala dvaadvacetiletá Šárka Lukešová. A trochu se ukázala jistá stránka české povahy, protože jí okamžitě začali závidět fotografové, kteří ji do té doby fotili, ale na rozdíl od ní je Playboy neoslovil.

„Tak co, hvězdo, bavíš se se mnou ještě vůbec?“ zeptal se jí jeden, na což trpce zavzpomínala v rozhovoru pro Mladý svět (focení pro Playboy z ní dočasně opravdu vytvořilo hvězdu). První dívkou, která z českého Playboye pronikla i na stránky toho amerického, pak byla o pár let později už zmíněná Jana Štefánková, jež si v roce 2004 zahrála i v českém filmu – v detektivce Bolero ztvárnila milenecký pár právě s Jiřím Bartoškou, který pro Playboy namluvil první reklamu.

Kromě aktů se v prvním čísle Playboye objevily i statě Milana Knížáka, Miloše Kopeckého, Bohumila Hrabala a Jiřího Suchého a řada reklam na prémiové zboží.

Časopis si však také hned prvním číslem naběhl: pro portrét novodobého úspěšného podnikatele si tehdy zvolil Pavla Kadlčáka, navrátilce z emigrace a zakladatele dnes už dávno zapomenuté (a zkrachovalé) firmy Casper, který chtěl v Československu rozjet prodej osobních počítačů. Rozhovor měl titulek Žralok v akváriu a představoval Kadlčáka coby „hvězdu dnešních rozkolísaných dnů, možná příštího českého Trumpa nebo Onassise“. Podnikatel se bohužel nestal ani jedním a rychle doplatil na divoké poměry ve firmách začátku 90. let – firmu mu vytunelovali nespolehliví partneři, kteří ho připravili téměř o veškerý majetek.

Playboyi tuhle kauzu pak potměšile připomněl další pánský titul s nahými dívkami, měsíčník Penthouse, který tehdy mezinárodně představoval jeho hlavní konkurenci. Když v roce 1996 také spustil českou verzi, zařadil do jejího prvního čísla rovněž rozhovor s Pavlem Kadlčákem – ovšem už jako se zkrachovalcem. Dával tím najevo, že méně skáče na povrchní pozlátko, ale moc si tím nepomohl – na českém trhu se výrazněji neuchytil, jeho česká verze přestala na rozdíl od Playboye vycházet a do problémů se nakonec dostal i celosvětově. V roce 2018 odkoupila zadluženou světovou verzi Penthousu za 11,2 milionu dolarů už zmíněná česká firma WGCZ, provozovatel Xvideos…

V šéfredaktorském křesle české verze Playboye se vystřídala řada známých i respektovaných osobností, například překladatel a porevoluční primátor Prahy Jaroslav Kořán, spisovatel Arnošt Lustig a další.

Když začaly být zveřejňovány první výsledky nezávislého výzkumu čtenosti časopisů Media Projekt, figuroval Playboy v oblasti exkluzivních společenských časopisů často na prvních místech, brzy se však ukázalo, že za tím stojí spíš známost jeho značky než reálná činnost. Časopis se sice nepropadl tolik jako Penthouse, ale poměrně často střídal vydavatele a zájem čtenářů kolísal.

V roce 1997 zpopularizoval v USA působící český režisér Miloš Forman svým filmem Lid v. Larry Flynt pornografický časopis Hustler, a i ten se krátce nato objevil na českém trhu. Ani jeho prodejní výsledky však nebyly oslnivé.

Leo pionýrem úspěchu českého porna

Úplně jinak se odvíjel příběh pornografického časopisu Leo, snad největší legendy mezi českými porno tituly. Jeho první číslo vzniklo takřka na koleně, s poloamatérskými fotografiemi – vyfocené dívky působily spíš nesměle, ale na druhé straně šlo o jeden z prvních ryze českých projektů v tomto směru a čtenáři na něj zareagovali nesmírně vstřícně. Brzy poté, co se Leo objevilo poprvé, dosahovalo neuvěřitelného nákladu 400 tisíc výtisků. Ze zakladatele časopisu Pavla Kvoriaka vyrostl za necelých deset let jeden z největších magnátů v oboru tištěné pornografie v Evropě. Jeho firma vydávala celkem 40 titulů v několika jazykových mutacích, zásobovala polský, francouzský, rakouský, ruský, maďarský i slovenský trh a její zisky se pohybovaly v řádech stovek milionů korun ročně.

Ideál krásy se během let měnil 

Popularitu si Leo udržovalo i v novém tisíciletí tím, že dokázalo penězi přesvědčit známé tváře z televizní obrazovky, aby pózovaly pro opravdu tvrdé porno fotky – například někdejší moderátorku televize Nova Terezu Pergnerovou nebo jednu z Miss České republiky Dianu Kobzanovou (ta kvůli tomu přišla o korunku Miss). Leo se stalo předzvěstí globálního úspěchu české pornobranže, jež na rozdíl od řady obdobných firem ve světě dobře chápala momentální trendy. To se projevilo zejména poté, co se celé toto podnikání v masové míře přesunulo na internet.

Češi se v nové době na rozdíl od jiných skvěle adaptovali a definitivně se ujali role světových lídrů. Jestliže v 90. letech bylo Česko pro producenty porna vyhledávanou destinací zejména díky nižším cenám a současně půvabným a svolným dívkám, nyní získalo body i pro své kvalitní IT zázemí a podporu. Předchozí přednosti přitom nikam nezmizely. Nižší nájmy přispěly k tomu, že vedle Xvideos má svou velkou kancelář v Praze i další globální server, Pornhub, a české pornoherečky nadále patří ke světové špičce. V devadesátkách milovníci porna po celém světě zbožňovali Evu Aichmayerovou, v "nultých letech" třeba Silvii Saint, dnes budí jejich zájem Lady Dee či Little Caprice. A všechny představují top úroveň toho, co dnes pornografie nabízí.