Husák se po zisku titulu s Třincem, kdy v play off odehrál devět zápasů, vrátil na prvoligovou scénu, plácl si s ostravskou Porubou. Začátek měl kralupský rodák přímo senzační, z devíti duelů vytěžil patnáct kanadských bodů. Na obránce vynikající počin. Sezonu, kterou zastavila epidemie koronaviru, nakonec uzavřel na čtyřiceti bodech (8+32) a po českobudějovickém Petru Pýchovi byl druhým nejproduktivnějším obráncem Chance ligy.

„Mrzelo mě, že jsem po titulu nedostal další šanci v Třinci. Neříkám, že bych udělal první mužstvo, ale měl bych možnost zabojovat, porvat se o to a možná si i zahrát nějaký extraligový zápas. Osobně jsem čekal, že bych si pár zápasů v extralize mohl zahrát nebo se někam posunout, ale to se bohužel nestalo,“ řekl Husák v rozhovoru pro server hokej.cz a zároveň okomentoval dosavadní angažmá v Porubě: „Začátek sezony se nám povedl skvěle. Nikdo to moc nečekal, šli jsme pokorně do každého zápasu s tím, že chceme vyhrát, a to se nám dařilo. Šesté místo jsme ale i přesto neuhráli a boj o lepší umístění nám vzal konec sezony.“

Husák má smlouvu s Porubou ještě na další sezonu, v případě zájmu extraligového účastníka by ale měl zelenou. Zatím se tak ovšem neděje. „Manažeři asi hodili mé číslo do špatného hrníčku. Zkusím zavolat agentovi, ale ten má podle mě taky špatné číslo. Jeden vám řekne, že jste moc starý, druhý že máte špatně zavázané tkaničky, to je pořád něco. Jsem kmenový hráč Sparty, trochu jsem doufal, ačkoliv naivně, že mě loni nebo letos mohli vzít na zkoušku, abych si o to zabojoval. Rád bych to vzal, ale bohužel se tak nestalo. Možná si nechám narůst dlouhé vousy, aby si mě někdo všiml,“ zamyslel se Husák s trochou ironie.

Jeho největším hokejovým zážitkem tak zatím zůstává zmíněný titul s Třincem. „Beru to jako svůj největší úspěch v kariéře. Kluk z Kralup, který chtěl skončit s hokejem, a nakonec se mu podařilo vyhrát titul. Chtěl bych poděkovat panu Varaďovi, že mi dal šanci tohle všechno zažít, přál bych to každému. Tohle si budu pamatovat navždy,“ dodal Husák.

Ať už bude hrát v příštích sezonách kdekoliv, o své budoucnosti má za dva dny třicetiletý Husák jasno: „Chci hlavně dělat to, co mě baví. Ať už je to ještě pár let hokeje nebo nějaké jiné zaměstnání. Hlavní je být šťastný. Chci žít a ne přežívat.“