Šlágrem kabiny je čistá neperlivá voda ředěná džusem. A pak už je jedno jaký. Z úst dívek zaznívá ananas, meruňka, pomeranč, jahoda. Zkrátka chuťové buňky má každá jiné.

Když už se čeká na naplánované rizoto, na týmový oběd doráží i náhradnice kapitánky týmu Eva Holešová a vcelku poklidné čekání se mění v kupu zábavy.

Místo na ní zbylo v rohu vedle dveří k toaletám. Jak se ale ukazuje, vůbec jí to nevadí. „Prachy nebo báseň,“ nečekaně startuje na Alenu Polenskou, která si míří odskočit, a baví zbytek týmu. A tak to pokračuje pořád dokola. Holec, jak jí spoluhráčky říkají, má ke všemu něco.

„Hezky, dostala jídlo a už je ticho,“ dělí si legraci ze spoluhráčky Barbora Knotková. „Ale počkej, až dojím,“ stíhá pohotově odpovědět Holešová.

Po chvíli se zase ke mě obrací čtyřiadvacetiletá Kateřina Flachsová s tím, jestli nechci něco k pití, když už jsem tam s nimi. A než vůbec stačím zareagovat vtipálek týmu Eva Holešová se z rohu ozývá. „Nebojte, my bychom vám stejně nedali. A počkejte, až budete chtít na záchod,“ rozesmívá nejen mě, ale i komplet celou restauraci. Sečteno, podtrženo. S holkami se člověk opravdu nenudí.

Tereza Hölzlová