VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Vosický vzpomíná na dětství hvězd: Kluci měli touhu vyhrávat

Kladno /ROZHOVOR/ - Zatím poslední slavná generace českého hokeje přichází do vrcholných let. Hráči jako Jakub Voráček, Michael Frolík nebo Ondřej Pavelec mají pořád ještě hodně vysoké, nebo aspoň vysoké postavení v NHL a je prakticky jisté, že takových borců bude z českého pohledu v elitní zámořské soutěži dál ubývat. Myslí si to i známý kladenský kouč hokejové mládeže Josef Vosický. Právě jemu zlatá generace, kterou tvořili kromě jmenovaných hokejistů třeba i Jiří Tlustý nebo Jakub Valský prošla v dětství „pod rukama“.

9.12.2017
SDÍLEJ:

Josef VosickýFoto: Deník/ Rudolf Muzika

Vosický nikdy nedělal hokej na plný úvazek. Rozumí silnoproudu, vidět ho tak můžete každý rok třeba při rozsvěcování vánočního stromu na kladenském náměstí. Před pár lety ale pomáhal silnoproudem svých trenérských dovedností rozsvítit skutečně vzácnou hokejovou generaci, jaká se v Kladně zatím rodila zhruba jednou za dvacet roků a český hokej z ní bohatě těžil. 

Ať to byli v 70. letech Nový, Novák nebo Kaberle st, nebo v 90. letech Jágr, Vejvoda, Patera a Procházka. Na nové hody kladenského a potažmo českého hokeje to aktuálně moc nevypadá, i o tom Josef Vosický v rozhovoru mluvil. 

Vy jste vedl zmíněné slavné boce Voráčka, Pavelce, Frolíka, Tlustého a spoustu dalších, kteří to dotáhli minimálně do extraligy. Proč vynikali právě oni? 
Měli v sobě touhu vyhrávat. Byli ode mě pod neustálým tlakem, protože jsem viděl jejich potenciál, dovednosti a herní inteligenci. Ta je nejdůležitější a dnešním dětem z třiceti procent chybí. 

Proč to tak je? 
My mívali v té době s dětmi třeba jedenáct turnajů za sezonu. S mistráky to dalo dohromady až osmdesát utkání. Od třetí do osmé třídy. Dnes jich mají maximálně padesát a v sedmi sezonách je to rozdíl dvě stě zápasů. To musí být někde znát. Dnes jsou děti sice mnohdy šikovnější, rukama umí hodně věcí, ale přirozená herní inteligence je pořád rozhodující a tu ztrácíme. My děti často učíme, že není nejdůležitější vyhrát, ale není to pravda. Přece když někoho budu učit hrát karty a budu ho pořád porážet, tak se mnou hrát nebude. Musí aspoň někdy vyhrát. 

Koho všeho jste ze slavné generace vedl? 
Bylo jich hodně. Kromě těch jmenovaných patřili do téhle party i Kuba Valský, dnes opora Boleslavi, David Růžička nebo David Stieler, ten hraje nejvyšší německou ligu za Augsburg. Obrovským talentem býval třeba i Michal Kazatel. 

Proč se třeba z Frolíka hvězda stala, zatímco Kazatel stihl jako mladý pár extraligových zápasů a pak zapadl? 
Frolda víc dřel než Michal. U Kaziho se ale také projevilo zranění. Měl pořád nějaké komplikace, ať už s achillovkami nebo pak s úrazem hlavy. 

Dlouho jste vedl i Jakuba Voráčka, aktuálně největší českou hokejovou hvězdu. Jaký byl jako malý kluk? 
Kuba byl o něco mladší než ostatní kluci, ale hrál dobře a já si ho brzy vzal k sobě. Měl jsem ho pak až do osmičky. A jaký byl? Měl v sobě hodně velkou veselost. Nic si nepřipouštěl, on si prostě hrál, chtěl vyhrávat. Navíc byl výborný bruslař a nebyl lakomej na přihrávku. To mu zůstalo doteď. Jediné, s čím se trochu trápil, byla koncovka. Ale kdo je v tomhle lepší? Pár výjimek. 

Co nějaká speciální vzpomínka na Kubu? 
Kuba byl fakt veselý, v kolektivu oblíbený, byl pro každou špatnost. U ničeho, co kluci prováděli – a to myslím pozitivně – nemohl chybět. 

Nic vážného? 
Kdepak. Jen někdy jsme něco přehlédnout museli (úsměv). 

Žákovskou jste mu kontrolovali? Dnes se na dobré výsledky ve škole hodně dbá? 
Kdepak, tohle jsme nedělali. Ale zase že bych nevěděl, jak se kluci učí, to ne. Větší věci se vždycky řešily.

Někteří trenéři mívají nesrovnalosti s rodiči. Jaké to bylo s rodiči hvězd jako Voráček, Frolík nebo Tlustý? 
Bylo to individuální. Někdo je víc ambiciózní, někdo kluka nechá plout, ať si jde za úspěchem sám. Někdo potřebuje přitáhnout, někdo ne. Třeba s tátou Kuby Voráčka jsme měli dobrý vztah už proto, že jsme spolu hrávali nižší soutěže třeba za kladenské Kovárny. Takže tam žádný problém nebyl a dokonce mi s mužstvem hodně pomáhal. 

Sledujete Voráčka v zápasech NHL? 
Když to jde, tak ano, ale většinou jsou zápasy v noci a já chodím do práce, takže to nejde. Ale na šoty se vždycky rád podívám. 

Sledoval jste vaše kluky i po jejich odchodu do dorosteneckých kategorií?
Chodil jsem na ně často, byl to skvělý tým. Vyhráli dorostenecký titul a pak i juniorský. 

Nedávno jste z kladenského mládežnického hokeje zmizel a teď jste se objevil u ženského týmu. Proč? 
Onemocněla mi manželka, pak jsem ovdověl. Na hokej nebyl čas ani myšlenky. U holek mě to baví a není to tak náročné na čas. Předtím jsem byl unavený a hokej dneska není úplně podle mých vizí. Z hodně věcí se ustoupilo, doba je jiná. Já jsem stará škola. 

Zmíníte něco konkrétního? 
Třeba hory. Rodiče chtějí hráče uvolnit třeba třikrát v sezoně. Ale hrajeme kolektivní sport, tohle přece nejde, aby si každý dělal, co se mu hodí. My také jezdili na hory, ale dohodli jsme se předem na termínu, předehráli si zápasy a bylo to. Nic nám nechybělo. Byly tam sice výjimky, ale šlo o hráče, na nichž hra tolik nestála. 

Takže moc demokracie? 
Dá se to tak říci. 

Vrátí se ještě někdy zlatý čas kladenského hokeje?
Bude to moc těžké. Co tak koukám, v poslední době se to hodně zlepšilo, ale pořád mi tam něco chybí. Taková ta kladenská šťáva, zakousnutí se. 

Čím to? Je na vině pád Poldovky, tím pádem méně dělnických dětí, nezhýčkaných? 
Je to i tím. Dřív mohli hrát hokej všichni, polovina z nich kopala i fotbal. Jenže postupně byl hokej dost o financích, spousta lidí začala podnikat a na děti měli méně času. Jenže když kluk vyjde ze skromnějších podmínek, váží si všeho daleko víc. V tomhle je zádrhel: čas a finance. I když ty finance se vždycky dají v rodině najít, pomohou babičky, dědečkové, kdo může. Dřív dostal kluk pod stromeček hokejku, brusle, rukavice, dnes spíš elektroniku. A potřebné věci mu rodiče dají během léta. Už si jich logicky tolik neváží. Proto směrem do budoucna moc optimistický nejsem, rád bych se ale mýlil.

Autor: Rudolf Muzika

9.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z basketbalového utkání nejvyšší soutěže Nymburk - Ústí nad Labem (111:61)

Lákadlo pro fanoušky: výhra a postup

Martin Pánek.

ON-LINE: Ptejte se hokejisty Martina Pánka

Řidiči dýchli sedm minut po sobě

Nouzov – Kontrola hlídky dopravních policistů se stala osudnou hned pro dva šoféry, kteří kolem nedělního poledne projížděli kolem hájenky u Nouzova nedaleko jičínského tahu. 

OBRAZEM: Milovičtí koníci se přesunuli na východ

Milovice, Hradec Králové - Loňská mláďata divokých koní z Milovic se od soboty zabydlují ve dvou nových lokalitách. 

Hod vánočním stromkem a stovky maličkých běžkařů: prohlédněte si videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 20. až 21. ledna 2018.

Labská stezka je nejlepším turistickým produktem

Střední Čechy - Labská stezka se po roce znovu stala držitelkou prestižního ocenění. 18. ledna na brněnském výstavišti získala 1. místo ve Velké ceně cestovního ruchu 2017/2018 v kategorii Nejlepší turistický produkt. Vede od pramene Labe v Krkonoších až k Severnímu moři u německého Cuxhavenu, dlouhá je téměř 1 300 kilometrů. Odborníci ji dokonce hodnotí jako fenomenální evropskou dálkovou cyklotrasu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>