Radim Vrbata odpovídal během příjemného večera na nejrůznější otázky fanoušků, které se týkaly letošní sezony, ale také začátků v zámoří nebo mediálně propírané kauzy mezi ním a koučem národního týmu Růžičkou.

Letošní sezonu jste strávil ve Phoenixu. Byl přestup do známého prostředí před sezonou jasnou volbou?
Ano, je to tak. Věděl jsem do čeho jdu, navíc jsem předtím ve Phoenixu odehrál nejlepší sezonu kariéry, takže to skutečně byla jasná volba.

Jaká byla ta letošní sezona?
Jsem velmi rád, že se mi vyhnula zranění. Povedla se nám dobře základní část, ale v prvním kole play–off jsme narazili na zkušený Detroit. Přesto jsme si na rudá křídla věřili, ale v sedmém rozhodujícím zápase asi rozhodly jejich zkušenosti. Vyřazení pro nás bylo zklamáním.

Kromě vás působí v týmu Coyotes ještě další čtyři Češi. Je to výhoda?
Určitě je, hlavně na ledě. Hrál jsem v lajně s Martinem Hanzalem a před buly se vždycky domlouváme, co zahrajeme. No a když spustíme česky, tak soupeř nemá žádnou páru, co se bude dít.

A co na střídačce?
Tam taky na sebe mluvíme česky. Kouč z nás má „radost“, ale toleruje nám to.

Pojďme k mistrovství světa, na které jste nejel.
O tom už bylo napsáno hodně. Rozhodl jsem se nejet, protože si myslím, že by to nefungovalo.

Nelitujete svého rozhodnutí, když se povedlo uhrát zlato?
To na situaci nic nemění. Za svým rozhodnutím si stojím.

Přesto se na vás hráče, kteří odmítli jet, obořil Jaromír Jágr.
Je na každém, jaké má důvody. Ty mé byly věřím pochopitelné. Je to Jardův názor, ale já si myslím, že by se v mojí situaci zachoval stejně.

Kouč Růžička od týmu odešel a vrátil se Alois Hadamczik. Pod ním hrát budete?
Pod trenérem Hadamczikem jsem v nároďáku už hrál. Pokud budu zdravý, budu mít výkonnost a bude zájem o mé služby, tak rád přijedu.

Co váš syn, už má svojí hokejku?
To víte, že ano. Ale zatím s ní jenom šermuje.

A není už další potomek na cestě?
O tom já nic nevím.

Jak vzpomínáte na začátky v NHL. Jak jste na tom vlastně byl s angličtinou?
Angličtina nebyla žádná sláva. Hodně mi ale pomohl Jirka Fischer, který tam byl už rok. Měl jsem učitele angličtiny, ale nejvíc mi pomohlo bydlení v rodině, to mě donutilo mluvit. A trochu si teď nadávám, že jsem byl líný a nenaučil se i francouzsky, protože jsem žil ve frankofonní části Kanady. To mě mrzí.

Měl jste nějaký hokejový vzor?
Vždycky se mi líbil Joe Sakic. Splnil se mi sen, když jsem si s ním mohl v Coloradu zahrát. Dokonce jsme spolu bydleli na pokoji při venkovních zápasech.

A řekl jste mu, že je vaším idolem?
Asi ne. Já jsem moc nemluvil, to spíš on.

Jak se vůbec chovají největší hvězdy NHL?
Paradoxně mi přijde, že čím více toho hráč dokáže, tím se chová skromnější. Na nic si nehrají a mladším hráčům se snaží pomáhat.

Už taky někomu pomáháte?
Já nejsem přeci žádná hvězda. Ale v Boleslavi je několik nadějných mladých kluků, tak se jim snažím občas něco říci.

Co návrat do Boleslavi?
Vždycky se domů rád vracím. Stejně jako každý rok, budu s týmem přes léto trénovat. A kdo ví, třeba si tady v budoucnu ještě zahraji.

Třeba s bratrem Davidem v jedné formaci?
To by musel brácha trochu přidat (smích).