Jardo, jak jste se cítil před zápasem s Kolínem, kde jste dlouhá léta sám působil? Byl jste nervózní?

Na zápas jsem se moc těšil, ale zároveň jsem byl hodně nervozní. Bohužel jsem se nervozity nedokázal zbavit ani v zápase. Ani rychlý první gól mi na klidu nepřidal.

Nakonec jste byl střídán už v první třetině. Řekl jste si o to nebo to byl tah trenéra?

Byl to tah trenéra, se kterým naprosto souhlasím. Muselo na mě být vidět, že mi chybí jistota a klid z minulých zápasů.

První gól jste dostal ve třetí  minutě. Popište tu akci ze svého pohledu.

Šáfa (David Šafránek pozn. red.) vyjížděl z rohu. Já jsem si klekl k tyči a první nízkou střelu jsem pokryl vyrážečkou. Ale nedokázal jsem puk podržet a Šáfa ho důrazem dostal za brankovou čáru.

Pak přišly dva góly v oslabení, a ty Nymburk poslaly do kolen a vás z brány. Na tečované střely se dá ale asi těžko zareagovat, co?

Na tečované střely je potřeba se dobře postavit a mít krapet štěstí. A to chybělo.

Kolínští diváci pak pokřikovali „Sejto, sejto", nemrzelo vás to od nich, když ještě před dvěma lety, když jste vychytával zápasy v kolínském dresu, skandovali z tribun vaše  jméno na oslavu?

Na podobné věci jsem byl připravený. A diváky při zápase moc nevnímám.

A co kolínští hráči? Popovídal jste si s někým nebo jen s gólmanským exkolegou Moravcem?

S kluky jsme se pozdravili, ale na delší pokec nebyl čas. Jenom s Fandou jsem si objel pár koleček před třetinami.