U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 9.

Jednou v podvečer si Květinka posteskla: „Tydlíčku, ach, já bych si tak ráda dala rybičku, uvařila bych polívčičku, usmažila na ohni s divokým česnekem, ach…“
„Tak víš co, Květinko, já zajdu k Vrbičkovi a on mi jistě nějakou rybičku dá.

Květinka si začala prozpěvovat a vydala se do své zahrádky pro bylinky na to „kuchaření“.
Tydlík tedy šel k nedalekému rybníku Kačoku a jak bylo jeho zvykem, už z dálky volal: „Vrbičko, hallló, Vrbičko, kdepak jsi?“
„Brekeke, Tydlíku, nehuhlákej, brekekeke, pssst a polez honem za mou!“
„Ale kde jsi, zelenáči?“

„No tady, brekeke, tady na vrbě přece.“
Tydlík tedy hbitě vyšplhal za Vrbičkou, usadil se na vedlejší větev a tázavě se na hastrmana podíval.
„Brekekeke, Tydlifoune, představ si, že mi někdo krade kapříky a vůbec rybičky. Tak tady na toho zloděje číhám.“
„Jé, zelenáči, a já tě zrovna přišel taky o jednu rybičku poprosit, Květinka mě za tebou poslala, víš?“

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 8.

Vrbička chtěl něco povědět, ale oba najednou uslyšeli hlasy.„Ty Juzek, a čimu še někupiš tyn rybařski listek?“„Naľe zje ty glupi, staro by mi dala udovať pěňunze za taki věci. Maš navaľene v gaľatach, či co?“„A máme je,“ pošeptal Vrbičkovi Tydlík.

„Brekeke, kdepak, nemáme,“ zašeptal smutně hastraman, „Juzek sice chodí s Ferdou do Kačoku pytlačit, ale nikdy nechytne víc než jednoho kapříka, a když, brekeke, chytne malou rybku, tak ji pustí zpátky. No a v zimě nosí rybičkám krmení, brekeke, víš.“
A opravdu, když Juzek chytil malou čudlu, pustil ji zpátky do rybníka. Sotva ti dva odešli, zvedl se k odchodu i Tydlík. Na kapříka pro Květinku úplně zapomněl.

Doma už měla víla vše přichystáno k vaření, ale nezlobila se, když jí Tydlík vysvětlil, co se ve Vrbičkově Kačoku děje.
Chvíli přemýšlela a pak řekla: „Víš, Tydlíčku, vzpomínám si, jak mi moje babička Jasmínka vyprávěla, že kdysi u naší řeky žili takoví chlupatí tvorové, kteří chodili za šera lovit rybky. Jak jen se jmenovali? No, ale měli překrásnou kožešinu, a tak je lidé kvůli té kožešině všechny vyhubili, víš?“
„No jo, Květinko,“ poškrábal se Tydlík ve vláskách, „když je vyhubili, tak nemůžou krást Vrbičkovi rybičky.“ No a tím to mizení rybiček uzavřeli. K večeři si dali buchty s pampeliškovým máslem a šli spinkat.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 7.

Ráno šel Tydlík na šachtu do práce, a když byla svačina, seděli s Ramlíkem schovaní za hajcmanem.Povídali si, když vtom zaslechl Tydlík, jak Ferda říká Juzkovi: „Ty Juzek, tak mumy po srandě. Pravil Otik, co je v tym rybařskim spolku, že zeľune glovy tum potvore chlupatum vysadily tež u naši Lucyny.“„To sum…“

Dál Tydlík nic neslyšel, protože skončila přestávka a chlapi šli zase pracovat. Vrtalo mu to hlavou, a tak se cestou z práce stavil za Vrbičkou.
„Brekekeke, brekeke, „zelene glovy“ – to jsem tady přece jen já a ten Waserman z Volenského rybníka.“

Oba dumali a popíjeli lahodný puškvorcový likér, ale vtom k nim připlaval sumec Hektor. Rozvážně jim pověděl, jak se kdosi velmi chlupatý s mohutným ocasem drze prohání po jejich rybníčku a sežere, na co přijde. Než se však Vrbička s Tydlíkem stačili rozkoukat, byl drzý zloděj pryč. Když pak pozdě večer klopýtal Tydlík domů, všiml si nenápadné díry u starého dubu nedaleko Kačoku. Schoval se tedy za strom a čekal.

Najednou z díry opatrně vylezl velký chlupatý netvor a rovnou ke Kačoku na ryby.
Doma to pak pověděl víle Květince, ale ta už si vzpomněla: „Tydlíčku, to je vydra, no, ten chlupatý zloděj, o kterém mi vyprávěla moje babička Jasmínka a ty zelené hlavy nejsou vodníci, ale ekologové, lidé, co se starají o přírodu, víš?“

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 6.

Květinka popadla Tydlíka za ruku a únava neúnava, spěchali zpátky ke Kačoku.Zrovna přišli ve chvíli, kdy Vrbička držel mladého Vydrýska za kožich a snažil se mu domluvit:„Brekekeke, podívej se, já mám rybiček málo, ale nedaleko u řeky Luciny, tam by ses měl krásně, brekekeke, víš.“

Květinka s Tydlíkem rychle přitakali a víla dodala: „Tam je rybiček a navíc taky ostatní tví kamarádi a možná bys tam mohl najít i nějakou slečnu vydru.“
Všichni si oddechli, když si Vydrýsek sbalil saky paky a vydal se hledat štěstí k nedaleké řece. Vrbička pak dal Květince jednoho parádního kapříka a všichni společně si na něm v chaloupce pod zelenou střechou pochutnali.