Taky máte doma krabičku nebo šuplík, kam schováváte nejrůznější drobnosti, které se určitě ještě někdy na něco použijí? Nevíte ještě na co, ale víte, že jednou to dozajista přijde? Já takových skrýší mám v domě víc a vím, že vy taky!

Originální, ale hlavně vzpomínková

Pár starých formiček, nějaké korálky, ulita, kamínek, peříčko, starý příbor a nůžky po tetě… Něco je seřazené podle nějakého systému, ale spoustu věcí shrnu do zásuvky, protože je zrovna nemám čas nebo energii třídit, a ony už tam nějak spolu začnou přebývat. Letos na jaře se tak potkaly v mé hlavě dvě myšlenky.

První byla na to, co si s těmi nepoužívanými věcičkami počít, a druhá, že by bylo pěkné si na zahradu vyrobit hezkou zvonkohru. Sami víte, že jich mají všude v obchodech plno, nabízejí nepřeberné množství podob, zvuků a velikostí. Ale to není nic pro mě, okamžitě mi došlo, že si vyrobím vlastní originální a zároveň vzpomínkovou.

Vytahala jsem tedy své šuplíkové poklady, rozložila je před sebe na stůl a zamyslela se nad nimi. Jako základ zvonkohry jsem se rozhodla použít součást ze starého zavařovacího hrnce, takové to vnitřní kruhové dno na nožičkách s malými kulatými otvory.

Denisinu tvorbu můžete sledovat také na instagramu:

Kolem jeho středového ouška jsem ze silnějšího zlatě barevného drátku vytvořila závěs na pověšení a slabší zlatý drátek jsem potom upevnila na nožičky a kolem několika otvorů. Nedávala jsem tam zavěšovacích drátků příliš mnoho, protože jsem chtěla věšet docela velké předměty, tak aby na ně bylo dost místa.

Nakombinujte věci tak, aby mohly cinkat

Vymyslela jsem zároveň, kam zvonkohru venku pověsím, a délku drátků jsem upravila podle volného prostoru, který tam budou mít. Nechala jsem je ale nejdřív trochu delší, přece jen nějaký kus z nich zabere zavěšování předmětů a zkrátit se dají vždycky.

„Moc si potrpím na romantická zákoutí,“ říká dekorstylistka Denisa (najdete ji na desina.cz). „Ráda v nich posedím a poslouchám zvuky zahrady. Je moc hezké, když je doplní vítr a sem tam nějaké to jemné cinknutí.“

Zavěšování jsem neměla nijak promyšlené, brala jsem předměty do ruky, jak mě napadlo, jen jsem kontrolovala, aby do sebe ve tvaru zvonkohry pěkně zapadaly a měly šanci při větru o sebe zacinkat. Zvuky doporučuju předem vyzkoušet, něco zvučí překvapivě hezky a něco vůbec ne. Aby na drátcích nevisely jen velké předměty, přidala jsem k nim sem tam i různě velké korálky. Na svoji zvonkohru jsem tak nemusela koupit ani jedinou věc – a naopak, ty schované a zaprášené dostaly nové uplatnění.

Napadlo mě také, že na prázdninových výletech můžu vždycky najít nějakou malou drobnost, kterou na zvonkohru přidám a s ní zároveň i nové milé vzpomínky.

 

Zdroj: časopis Kreativ