Pohádky květinové víly – kapitola 10. Fialka a Zvoneček

Nedaleko mlýnu leží třpytící se rybník, v němž chovají rybáři ze sousední vesnice plno kaprů, aby měli všichni lidé tradiční Vánoce. Plují zde i kachny a barevní kapříci. Na pokraji rybníku je louka porostlá tisíci druhy květin.

Zrovna včera jsme mohli zaslechnout tento rozhovor:
„Já si ale myslím, že jsem víc fialová, nežli jsi ty, Zvonečku,“ říká mu Fialka.
„A já se domnívám, že je to úplně naopak. Více fialový jsem já,“ pře se s ní.
„No, ale já jsem roztomilejší a lépe voním,“ nedá se odbýt.
„Ale já mám zase hezčí jméno,“ upozorňuje ji Zvoneček.

Kolem letí motýl.
„Hej ty, motýlku, řekni, kdo je z nás dvou fialovější a hezčí?“ zakřičí na něj Fialka a chce, aby jim řekl pravdu.
„Oba jste pěkně fialoví. Ale vždyť ani tak nezáleží, kdo je více a kdo méně, kdo má jakou barvu, ale na tom, jaké je vaše srdce a jestli činíte dobré skutky,“ moudře odvětí a tím je jejich rozepře skončena.
„Děkujeme ti, Krásnoočko,“ zavolají na něj společně a mávají mu do dáli.

Než se stačí vzpamatovat, berou nohy na ramena, neboť spatří starého mlynáře s kosou. Jde posekat břeh rybníka, aby měl čím nakrmit své zvířecí hospodářství.
Fialka a Zvoneček doběhnou až do lesa, kde naberou novou sílu, popovídají si, udobří se, stanou se z nich přátelé a vydají se na společnou pouť lesním královstvím.

Pohádky květinové víly – kapitola 10. Tajemná chaloupka

Při svých toulkách poznají řadu nových přátel. Seznámí se i s kopřivou Anežkou. Ta Fialce a Zvonečkovi vypráví, jaký má osud. "Jsem výjimečná tím, že jsem léčivá," povídá Anežka. "A co léčíš?" ptá se Zvoneček. "Různá onemocnění. Lidé si z mých lístečků vaří čaje a také připravují různé saláty," rozvykládá se."To nás moc mrzí," pronese Fialka.

"To nemusí. Tak to v neúprosné přírodě chodí. Ale nebojte, přátelé, vůbec to nebolí. A v bříšku dětí je nám teploučko. Náš život nekončí."
"Tak to je moc dobře. Když totiž zrovna nelítáme v oblacích, někdy nám připadá, že je život hrozně těžký. Lidé už nejsou dobrosrdeční, milí a hodní, takoví jako dříve, nebo takoví jako v pohádkách. I když jsme opravdově zaujatí životem, mrzí nás, že je mezi námi tolik zlých lidí. Přesto věříme na dobrodiní a na vše nemožné, které se v pravý čin obrátí," zafilozofuje Fialka se Zvonečkem.

"Nebojte nic. Dobří lidé ještě nevymřeli, i když je jich jako šafránu. Hlavně mlynář ze sousední vesnice chodí na různé bylinky a připravuje z nich kouzelné lektvary, které škodí. Všichni se ho tady moc bojí. "A jejdanenky!" vykřikne Anežka. "My o vlku," všichni tři se otočí a uvidí, že mlynář se řítí s kosou přímo k nim. V rychlosti seznámí Anežka své nové přátele o plánu, který chtějí všichni z kraje na mlynáře použít, ale bojí se. Teď, když je tu Fialka se Zvonečkem, tak seberou všechnu kuráž a jdou na věc. Fialka se Zvonečkem se připlíží zezadu za mlynáře a jak se při kosení ohýbá, tak mu dají přičichnout jedné bylinky, aby usnul. To se jim opravdu povedlo.

Pohádky květinové víly – kapitola 9. Slavnost v květinové říši

"Pospěš, Anežko!" volají na kopřivu, "než se mlynář probudí.""Nebojte, kamarádi, starý mlynář se jen tak nevzbudí," mrká na ně Anežka a nasype mlynáři do úst žlutý bylinkový prášek, díky kterému se stane z mlynáře dobrák a bude bylinky dále využívat jenom k léčení.

Po dřímání se skutečně probudí a uchopí svoji kosu a jde domů. Bylinný prášek způsobil, že mlynář ztratil na chvíli paměť a nevěděl, co chtěl udělat. Za chvíli se mu však vyjasní a jde trhat bylinky, ze kterých skutečně začne vyrábět léčivé masti.
"Děkuji vám, pomocníčci, podařilo se nám všem napravit zlého mlynáře v dobrosrdečného muže. Jsme vašimi dlužníky," poděkuje kopřiva Anežka a udělá na přátele pukrle.

"Nemáte zač, rádi jsme vám pomohli! Kdyby takový prášek platil na všechny lidi," zavzdychne Fialka se Zvonečkem.
"Ten platí bohužel jen na lidi, kteří nemají úplně zlou duši a jdou ještě napravit. A mlynář pečoval opravdu hezky o své hospodářství. Ani mouchu by neuhodil!"
"To je dobře, že to má takový konec. I v životě by to tak mělo být," pronese Zvoneček slavnostně a všichni přátelé se na sebe usmějí, protože pro tentokrát ví, že dobro zvítězilo nad zlem.

Autor: Jitka Ježková