Jednoho dne se narodili tři medvědi. Vojta, Kuba a Matěj. Když poprvé otevřeli oči, tak je hrozně moc zaujal svět kolem dokola. Nejmladší Matěj chtěl do Číny. Kuba že ne, že pojedou do Austrálie. Vojta se s nimi nechtěl hádat, ale také nechtěl do Číny, ale ani do Austrálie. Chtěl jet do České republiky. Všichni si řekli, že je to dobrý nápad a prohlásili, že tam pojedou.

Najednou kolem nich projelo taxi na letiště. Malí méďové nasedli nenápadně do taxíku a jeli na letiště. Když tam dojeli, vlezli nenápadně do letadla, které letělo do České republiky. V Česku vysedli a vydali se cestou necestou kamsi.

Medvěd
Medvědí přátelství

Došli do Berouna. Když je občané v Berouně viděli, zašli za panem starostou, že jsou v Berouně tři medvědi. Ten se podivil a nařídil, aby se vybudovalo medvědárium na té hoře uprostřed města. Rozhodlo se, že to bude Městská hora, která bude proslavena medvědáriem.

Když bylo vše vybudované, medvědi se na Městské hoře usídlili. Bylo jim tu dobře. Měli mnoho prostoru, starali se o ně všichni vzorně, měli své pokojíky, tak co jim scházelo.

Po několika letech se stala nepříjemná událost. Vojtovi najednou narostla křídla. Všichni se tomu podivovali, ale Vojta ze dne na den najednou odletěl. A tak nyní na Městské hoře jsou již jen dva medvědí brášci – Kuba a Matěj.

Autor: Jáchym Tomek
Veverušáci, ŠD Beroun-Závodí

Stýská s nám, Vojto

Žila kdysi tři medvíďata,
žila spolu v lese.
Tu se otevřela vrata,
pan Chaloupka už je nese.

Jakmile je dones domů,
pes si na ně štěk.
Urvali tam nohu stolu,
začal velký brek.

Jan Černý a Václav Chaloupek s krumlovskými medvíďaty Honzíkem a Eliškou
Medvědí pohádky

Jednou Vojta odešel,
hledali ho dlouho.
Do nebe nám odletěl,
v nebi je mu smutno.

Po něm se nám stýská,
měli jsme ho rádi.
Z nebe na nás píská,
byli jsme s ním kamarádi.

Měj se v nebi dobře, Vojto,
nejstarší z třech medvědů.

Autor: Julie Dušilová
Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun-Závodí