Místní sbor byl založen v roce 1927. „Myšlenka založení však byla o mnoho let starší, ovšem chyběly peníze na takový krok a financování další činnosti,“ tlumočí záznamy z kroniky velitel jednotky Vladimír Radechovský.

Jednotka ale nevznikla kvůli pořádání plesů a dalším víceméně kulturním aktivitám v obci, jak je tomu v případě několika nedalekých sborů, ale skutečně kvůli častým požárům ve vsi. „Hořely často doškové střechy nebo stodoly naplněné slámou a obilím,“ dodává Radechovský.

Jednotku založila pětice statečných: František Hedrlín, starosta sboru, Václav Turek, velitel, František Boháček, podvelitel, Josef Hobík, pokladník a František Braňka coby jednatel.

V té době byl ještě Chrást jako obec rozdělen na dvě poloviny. Druhá půlka obce nesla název Manderšejd. Ke sloučení a zrušení Manderšejdu došlo po bolševickém puči v roce 1948.

V té době už měla jednotka stříkačku, kterou pořídila z půjčky. „Jednalo se o první motorovou stříkačku zakoupenou za 39 tisíc korun, 9 tisíc stály hadice a 6 tisíc další materiál. V té době první sbor čítal 75 jmen, z toho 30 bylo činných hasičů a 45 čestných členů,“ říká zasloužilý jednatel Jaroslav Semecký.

Hasiči z Chrástu byli součástí takzvané Podlipanské župy. I na ně však dolehla válka, kdy byla jejich činnost nuceně utlumena. Jenže právě v té době se projevila statečnost některých z nich. „Potají a přes zákaz se pořádaly tajné plesy, na které se těšila spousta lidí. Musely být zatažené závěsy a podle vyprávění mé tety ti nejmladší členové hlídali u oken, jestli kolem nejede gestapo,“ vypráví Radechovský.

Po válce začalo fungovat také družstvo žen, které s přestávkou mezi sedmdesátými a osmdesátými lety funguje dodnes.

Poválečná historie místního sboru se váže především ke spolupráci s vedením obce. Zakladájí Staročeské máje, které v drobné historické obměně trvají i v současné době. Aktivní jsou při pořádání kulturních akcí, ženské družstvo jezdí po soutěžích v požárním sportu.

Žádné dramatické požáry se přímo v Chrástu narozdíl od počátku století už nekonají, sbor pouze občas vypomáhá kolegům ze sousedství.

Výjimkou jsou však dva požáry v nedalekých Kounicích. „Nejprve jsme pomáhali při hašení požáru tamní sladovny, později v Kounicích hořel i zámek,“ říká Jiří Radechovský, který je současným starostou sboru, místostarostou obce a bratrancem velitele Jaroslava.

V mezidobí mezi kounickými požáry ještě chrástečtí hasiči pomáhají při povodních v nedalekých Poříčanech.

To už se pomalu blížíme k současnosti. „V současné době máme také vlastní techniku. Vlastně se dá říci, že využíváme tři zrekonstruované věci: zbrojnici, avii a stříkačku,“ říká velitel Jaroslav Radechovský.

Ani v poslední době nemuseli zasahovat při nějakém výrazném požáru v obci, zato jsou ovšem prospěšní v jiných oblastech. „Pomáháme při úklidu při častých vichřicích, nebo pokud se někomu zanese studna, tak ji vyčistíme,“ vyjmenovávají současní šéfové místních hasičů.

A zapomenout nelze ani na současné kulturní radovánky, za nimiž stojí právě hasiči. „Ve spolupráci se sportovci pořádáme pouťové a posvícenské zábavy. Každý rok také připravujeme maškarní bály jak pro děti, tak pro dospělé,“ říká Jaroslav.

Všichni se shodují na tom, že bez aktivního přístupu členů hasičského sboru by pomalu venkovský život bral za své. A zvláště v Chrástu, kde si prý domy kupují lidé z měst, kteří se na venkovském životě příliš nepodílí.